Jsem tu spokojená

Jsem tu spokojená
22. srpna

Od 15. července je na svém místě naše Mexická dobrovolnice Kamila a posílá první dopis a fotografie. Přejeme příjemné čtení.

Milí přátelé a studenti, milá rodino!

Mám za sebou první měsíc z mého ročního pobytu v dětském domově v Colimě a na srdci spoustu věcí, které bych vám chtěla sdělit. Bylo by to ale opravdu velmi obsáhlé psaní, tak se pokusím sdělit vám jen to nejpodstatnější.

19679415_361681124235011_2054071015478189058_o

Za nejdůležitější zcela sobecky a upřímně považuji fakt, že jsem tu spokojená. Líbí se mi zdejší prostředí, lidé, s nimiž pracuji, jídlo, počasí, všechno.

Do Colimy jsem přijela 15. července a jak se postupně ukázalo, lepší datum jsem si už vybrat nemohla, neboť jsem dorazila zrovna během té doby, kdy byly děti doma u svých rodin, takže já jsem se v klidu mohla celý první týden „rozkoukávat“ a poznávat, jak tu věci fungují. Avšak nelenošila jsem! Pomáhala jsem s úklidem pokojů, s vyklízením skladu výtvarných a psacích potřeb, přiložila jsem ruku k dílu při natírání skříněk,...

20247662_368295323573591_4014904502881800077_o

Poznala jsem zde také partu fajn lidí, mladých dobrovolníků ze Španělska a z Mexika, jimž jsem pak následující tři týdny pomáhala připravovat a realizovat letní prázdninový program „VAFEJE 2017“ (VAFEJE = Vacaciones Felices con Jesús aneb Veselé prázdniny s Ježíšem). Jednalo se o různé volnočasové aktivity, například sporty (fotbal, basketbal, volejbal, jóga), tancování, ruční práce; avšak děti absolvovaly také hodiny matematiky, španělštiny, dějepisu a zeměpisu, stejně jako ve škole. Toto probíhalo vždy od pondělí do čtvrtka. V pátek na děti čekalo pokaždé něco speciálního – výlet k řece, návštěva archeologického naleziště, muzeum, aquapark. V sobotu a v neděli byly děti doma se svými rodinami a my dobrovolníci jsme využili volného času k prozkoumávání místních přírodních krás; jeli jsme na pláž, k sopce,...

20621009_1667806963270947_2157700797601987322_n

Jeden víkend jsme „obětovali“ péči o naši nemocnou spolu-dobrovolnici Sofii, kterou postihla silná infekce, s níž musela nastoupit na čtyři dny do nemocnice. Tak jsme se u ní střídali v pokoji, někteří dobrovolníci tam zůstávali i přes noc. Alespoň jsem měla možnost poznat, jak funguje místní zdravotnictví (a v duchu se samozřejmě modlila, aby zůstalo jen u té návštěvy).

Také jsme společně večeřeli v domě místní salesiánské komunity v Colimě. Dostavil se i stařičký padre Salazar, osmdesáti-pětiletý pán, kterému se moc líbí mé jméno a myslí si, že pocházím z Československa, ale po mých několika marných pokusech jej opravit už jsem rezignovala; spousta zdejších si navíc myslí totéž, Českou republiku neznají, tak jsem ráda za to, že znají Československo; upřímně mě to netrápí ani nerozčiluje, prostě to tak je.

20232233_368295646906892_8629721255646822890_o

Nicméně všechny společné aktivity a výlety už definitivně skončily v sobotu 12. srpna, kdy se s námi naši kolegové dobrovolníci rozloučili a odjeli domů. Byli to Španěl Enrique a Španělka Elena (oba z Madridu), Mexičanky Luisa, Sofía, Fernanda a Eunice a Mexičan Emmanuel, kteří všichni pochází ze států na sever od Colimy.

Momentálně mám volno od té soboty 12. srpna; školní rok tu začíná 21. srpna, kdy sem do domova přijedou děti, z nichž většinu už znám z toho letního programu, ale objeví se i nové tváře.

Tak tu jsem teď s dobrovolnicí Cynthií z Nogales, společnost nám dělá kocour Greto; přes den tu jsou i naše uklízečky Mari a Lydia, kuchařka Linda a vedoucí Teresa se svou neteří Naomi (Teresa je ředitelka – přímá nadřízená manželů Joela a Ruth, kteří pracují přímo s námi dobrovolníky a s dětmi).

20545239_1502338969846532_4075001386650588994_o

Se začátkem školního roku pro mě začne opravdová dřina, neboť s holkama budu v kontaktu prakticky 20 hodin denně (ovšem samozřejmě na to nebudu sama). Budu pracovat jako tzv. noční asistentka, což znamená, že budu spát v ložnici u holek (ještě nevím, jestli u malých, nebo velkých). Už jsem si to zkusila a můžu vám upřímně říct, že někdy je to tedy fakt náročné. Když se mi horko těžko podařilo ty malé upovídané holky nahnat do postelí a ony konečně usnuly (a já společně s nimi, znavená horkem a celodenními aktivitami), tak se pak občas stávalo, že mě během noci přišla některá z nich vzbudit, protože potřebovala na záchod a měla strach, tak jsem jí musela doprovodit; nebo mě jindy vzbudila jiná holčina, kterou bolelo bříško, tak jsem vstala a šla do jídelny připravit jí bylinkový čaj s medem. Mimochodem, holky si tu poměrně často stěžují na různé bolesti hlavy a břicha; některé z nich na to berou i různé léky, lijí do sebe sirupy a v jídelně to pomalu začíná vypadat jako v lékárně, jak tam mají naskládané všechny ty své lahvičky a krabičky. Bolesti břicha jsou většinou způsobeny tím, že holky nejsou zvyklé na zdejší (mimochodem výbornou) domácí stravu, neboť běžně baští pouze sušenky, brambůrky a jídlo z fast-food řetězců. Tak s nimi máme často kříž a dostat do nich trochu „normálního“ jídla je někdy fakt umění.

19780515_368295183573605_2149901081718255852_o

Avšak zpátky k náplni mé práce. Takže jak už bylo řečeno – noční asistentka, budu s nimi usínat a ráno v sedm hodin je s pomocí mého maňáska kohoutka vždycky vzbudím, pak dohlédnu, aby se převlékly, učesaly a ustlaly si postele. V půl osmé je nástup do jídelny a snídaně. Po vyčištění zubů na holky čeká půl hodinka prací, jako zametání, vytírání, úklid ložnic, chodeb a umýváren. Každá bude mít přidělenou konkrétní práci, tuším, že stejnou po celý rok, to ještě přesně nevím, uvidím. Já na ně nebudu pouze dohlížet, nýbrž se i sama zapojím a pomůžu jim s úklidem. Pak se holky budou věnovat úkolům a studiu, případně dalším aktivitám. Po obědě si vyčistí zuby, umyjí se a převléknou do školních uniforem, pak je odvezou do školy v mikrobusech, které má dětský domov k těmto účelům k dispozici. Když budou holky ve škole, já budu mít volno pro sebe – to budou ty čtyři hodiny denně, od pondělí do pátku. Po návratu ze školy na ně bude čekat nějaká pohybová aktivita, potom sprcha, večeře, vyčistit zuby a spát. Holky tu budou každý týden od pondělí do soboty; budou přijíždět vždy v pondělí ráno a odjíždět v sobotu po obědě. Holek tu bude asi 24, budeme na ně tři – Ruth, která spolu se svým manželem Joelem šéfuje tomuto dětskému domovu; Claudia, která tu pracuje už asi dva roky, a já. Měla přijet ještě jedna Mexičanka, ale ta napsala, že se na to zrovna necítí. Bude to tedy pro nás tři docela slušný zápřah; navíc Ruth je ve čtvrtém měsíci těhotenství; čeká už třetí dítě. Já budu celou noc s holkami sama, protože Claudia vždy odchází domů ke své rodině před večeří a přichází následující den po snídani; Ruth by měla vždy přijít na snídani a já jí pomůžu s holkami, aby byly ukázněné a všechno snědly. Nějak to zkrátka půjde.
Dětský domov má tedy oddělenou chlapeckou a dívčí část; s klukama budou pracovat Joel, dobrovolnice Cynthia z Nogales a dobrovolník Enrique (Kike), který je odtud, přímo z města Colima (stát, v němž se nachází město Colima, se také jmenuje Colima, a v porovnání s ostatními třiceti mexickými státy je docela maličký, ale zato fakt pěkný). Kluci a holky budou trávit většinu dne odděleně; na společné páteční výlety budou jezdit maximálně jedenkrát měsíčně (kluků je tu víc než holek, asi 35). Teď jsme měli prázdninový program, takže to bylo trochu volnější, ale s příchodem školního roku dětem nastane přísný režim a řád, jenž je opravdu důležitý pro jejich dobrý psychický i fyzický vývin; pobyt zde v domově je totiž z velké části chrání od socio-patologických jevů, jež se vyskytují v jejich rodinách, jako je například braní drog, alkoholismus, domácí násilí apod.
Pro mě osobně je velkým uspokojením vidět ty děti usměvavé, spokojené a šťastné. Spousta z nich si v sobě nosí různá traumata a samozřejmě to nemají napsané na čele. Při bližším seznámení však člověk už začíná tušit; některé holky se v noci pomočují, spousta z nich má vši, jsou zanedbané. O to více člověka zarazí, když se do domova dostaví maminka, jež je už od prvního pohledu zanedbaná a vši jí pochodují po hlavě, a přitom má zbrusu nový mobilní telefon nebo drahý tablet. V tom okamžiku si člověk uvědomí, že soudit druhé naprosto nemá smysl, protože by ho to jen zbytečně rozčílilo a nic by tím stejně nevyřešil. Nejlepší je prostě dokázat s klidem přijmout skutečnost, že na světě je spousta věcí, které se mi nelíbí, ale pokud to nedokážu změnit, tak nemá ani špetku smyslu zlobit se a nechat se tím vykolejit.

IMG_7598

A já jsem si dala předsevzetí, že se nenechám nikým a ničím vyvést z míry, každý den budu po troškách čerpat z mé studny trpělivosti a zapnu úplně všechny páky k tomu, aby si to se mnou ty děti užily, a věřím, že i když na ně budu muset být přísná a někdy i tak na oko trochu nepříjemná, bude jim to v budoucnu hodně k užitku.

Jinak doufám, že se všichni máte dobře a užíváte si léto, ať už v Čechách nebo někde za hranicemi naší krásné vlasti. Myslím na vás a přeji všechno dobré!

Vaše dobrovolnice Kamila

DMS pro Adopci nablízko!

Projekt Adopci nablízko můžete podpořit prostřednictvím služby DMS, kterou zajišťuje Fórum dárců.

Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro jednorázový příspěvek

Do textové zprávy napište: DMS ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 


Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro dlouhodobou podporu

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč měsíčně.

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 

Více informací naleznete na www.darcovskasms.cz.

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte se námi!

      • 860 Kč - přípravný víkend pro jednoho dobrovolníka

      • 320 Kč - den práce dobrovolníka v Indii
        o        V Indii momentálně pomáhá: Martina Švehláková (jih)

  • 650 Kč - 2 týdny pojištění pro jednoho dobrovolníka v Zambii:

           o       V Zambii momentálně pomáhá: Marie Procházková, v Indii Jakub Honěk a v Bulharsku  Václav Jakubíček, Dorota Sedláčková, Jan Tomiga a Kateřina Váňová. 

    Registrujte se ZDE......

    ... a pomáhejte s námi!