Škoda, že nemůžu pomoci všem!

Škoda, že nemůžu pomoci všem!
16. ledna

Kamča Dušková je právě v poločase své dobrovolné služby. Ve čtvrtém dopise líčí s citlivostí a pokorou události všedních dní.

Dnes, kdy píšu tento dopis, je 15. ledna a to znamená, že je to přesně šest měsíců ode dne, kdy jsem přijela do Colimy. První poločas mám tedy za sebou, ani se mi tomu nechce věřit a i když to zpočátku tak nevypadalo, nakonec ten čas uplynul neuvěřitelně rychle. Chtěla bych ve stručnosti popsat, čím tu momentálně žijeme a pak se poohlédnu i za tím uplynulým půlrokem.

IMG_8511
Rekonstrukce

V současnosti tedy dělníci už dokončují umývárny pro malé holky; vypadá to moc pěkně, budou prostorné a celé ve světlých barvách, vlastně úplně stejné jako mají velké holky, jejichž umývárny se rekonstruovaly asi před rokem nebo dvěma. Dále nám minulý týden konečně opravili cisternu s pitnou vodou, což znamená, že po dvou měsících bez tekoucí vody v jídelně (pouze u dívek, kluci mají jídelnu zvlášť, takže se jich to nedotklo) můžeme opět vesele pít a mýt se vodou z kohoutku. Byla to tedy docela otrava, věřte mi. Jeden si často ani neuvědomí, jak takové – pro nás Evropany banální věci, jež považujeme za naprostou samozřejmost, jako třeba právě tekoucí čistá voda, mohou člověku výrazně zlepšit kvalitu života. Také nám spravili světla v ložnici u malých holek, takže večer a ráno při vstávání krásně vidíme na všechno; předtím jsme tam měli jedinou žárovičku, navíc přesně nad postelí, kde spím, takže já vždycky v plném světle a ostatní holky pořádně ani neviděly ve skříňkách na své oblečení.

Salesiánské olympijské hry a další novinky

Další významná a dlouho očekávaná událost na konci tohoto měsíce je výlet, který dostane za odměnu družstvo, jež zvítězí v „salesiánských olympijských hrách“ – JOIM. Pojedou na pláž a já doufám, že budu vybraná k nim jako doprovod.
Jinak co se týká obnovení provozu našeho dětského domova po svátcích, tak brána se opět otevřela v pondělí 8. ledna, kdy děti znovu začaly chodit do školy.

Máme tu jednu novou holčinu, osmiletou Fernandu. Zdá se být fajn a je poměrně klidná, spolu s ní se sem začlenili také její dva bratranci, o nichž ovšem nic bližšího nevím.
V mém pokoji se usídlila myška, v noci mi přeběhla po posteli přímo za hlavou a jinak tak různě šramotila po místnosti a nenechala mě pořádně vyspat. Snad se mi ji brzy podaří vystrnadit.

A nyní už se dostávám k tomu ohlédnutí za uplynulými šesti měsíci. Docela poctivě jsem se snažila vést si deník a z něj tedy předkládám několik zápisů pro lepší představu, jak jsem prožila první polovinu mého pobytu v Colimě.

Půlrok v Colimě

Čtvrtek 27. července: V noci to bylo pro mě náročné. Sedmiletá Lupita vzlykala, že má hrozný strach a nemůže usnout. Jinak přes den to bylo fajn. Pomáhala jsem Claudii v kroužku ručních prací (stejně jako předchozí dny); s dětmi jsme vyráběly vlněné bambule. Některé děti byly poslušné a spolupracovaly bez problémů; jiné byly hlučné, neustále na mě něco pokřikovaly a spíše než o výrobu bambulí, zajímaly se o mé jméno, věk, národnost atd. Večer jsem holkám zpívala Mravenčí ukolébavku a zabralo to! Spaly dobře.

Pátek 4. srpna: Dnes to bylo super. Jeli jsme na výlet s dětmi; na archeologické naleziště, jež se nachází v podstatě v centru města Colimy. Speciální turistický autobus nás přijel vyzvednout až k bráně. Opět jsem byla ve skupině s těmi nejmenšími dětmi a s dalšími dospělými – Ruth, Mari Cruz, s Enriquem, Eunice; také s námi jel Elias – jeden ze starších kluků. Nejdřív jsme si prohlédli kamenné valy – stavby, které tam postavili místní původní obyvatelé, před mnoha a mnoha lety. První část prohlídky jsme absolvovali s průvodcem, pak jsme se už procházeli sami. Po prohlídce jsme zbaštili košík pomerančů a pak nastoupili do autobusu, který nás odvezl do centra, na hlavní náměstí, kde nás čekala prohlídka regionálního muzea s paní průvodkyní. Potom jsme se šli posadit do kinosálu v prvním patře a dívali se na film o jednom smolaři, který odmalička toužil stát se archeologem, ale nějak mu to nevyšlo a pracoval jako dělník na stavbě. Nicméně se na něj usmálo štěstí a shodou náhod jej potkalo dobrodružství, za něž by se nemusel stydět ani Indiana Jones. Film byl animovaný a děti se dobře bavily. Pak nás pán s autobusem odvezl zpátky do domova. Najedli jsme se a čekali na rodiče, až si přijdou vyzvednout své ratolesti. Později večer jsme my dobrovolníci vyrazili do jedné restaurace na pizzu.

Středa 27. září: Dnes jsem odpoledne zůstala s osmiletou Marou; bylo jí špatně od žaludku, ale naštěstí mohla normálně fungovat, tak jsme se chvíli dívaly na televizi, četly jednu anglicko-španělskou knížku o děravém klobouku a Mara mi do deníku nakreslila obrázek. Když jsem tak Maru to odpoledne pozorovala, napadlo mě, že bych si z ní měla vzít příklad; přestože měla průjem a během dne také několikrát zvracela, neztrácela dobrou náladu. To já bych na jejím místě bědovala a tvářila se zarmouceně, ale ona ne; byla stále pozitivní a to mi připadalo takové správné.

Pátek 6. října: Večer jsme navštívili prostory salesiánské školy Colegio de Fray Pedro, neboť Salesiáni slavili 60 let svého působení tady v Colimě. Zúčastnili jsme se tedy slavnostní mše, na níž nechyběl ani biskup. Děti byly moc hodné; vydržely být v klidu po celou dobu, což jsem fakt obdivovala. Několik jich v průběhu bohoslužby usnulo, což myslím nebylo na škodu. Já osobně jsem si mši užila; bylo to moc pěkně připravené.

Úterý 17. října: Dnes jsem měla na starosti dvanáctiletou Claudii a strávily jsme spolu celé odpoledne. Měla takovou menší krizi, nejspíš se jí otevřely nějaké staré rány; plakala a nechtěla ani obědvat, tak jsme ji nechaly zůstat v domově. Chvíli jsme se dívaly na televizi, pak si nakonec dala i ten oběd. Nechala jsem ji nakreslit obrázek do deníku a pak jsme si na hřišti vzadu za jídelnou házely tenisovým míčkem a taky chvilku hrály basket. Potom jsme šly na velké hřiště hrát fotbal. Claudia vypadala spokojeně, tak jsem byla ráda za to.

Pondělí 6. listopadu: Dozvěděla jsem se, že Belén, Yareli a Rosa celou neděli vůbec nic nejedly, neboť jejich maminka neměla peníze na jídlo. To mě dost drtí. A ještě víc mě drtí vědomí toho, že i kdybych se třeba „rozkrájela“, stejně nemůžu pomoct všem. Jak těžké je smířit se s krutou realitou!

IMG_8530

Úterý 28. listopadu: Celé dopoledne jsem strávila přípravami a balením věcí do Monterrey, kde v následujících dnech proběhne setkání salesiánských dobrovolníků. Docela to zní dobře a těším se, až uvidím Annu a Martina, kteří od září pracují v Ciudad Juárez. Jediné, co mě znepokojuje, je fakt, že doposud nevím, jak se potom dostanu do Nuevo Laredo; lépe řečeno kde tam budu spát a jak si vyřídím ty papíry na hranicích. To budeme muset řešit v průběhu mého pobytu v Monterrey a doufat, že vše dobře dopadne.
Když se vrátím k těm přípravám, tak holky si toho samozřejmě všimly a vyptávaly se. Některé si asi myslely, že odjíždím už definitivně, a vypadaly z toho docela vylekaně. Tak jsem jim vysvětlila, že jedu pouze na deset dní a to je uklidnilo, i když nepřestaly tvrdit, že se jim po mně stejně bude stýskat.

IMG_8556

IMG_8534Pátek 8. prosince: Večer jsme jeli na mši do jednoho trochu vzdálenějšího kostela. Bylo opět nějaké výročí související se Salesiány plus blížící se svátek Panny Marie Guadalupské, patronky Mexika; tak jsme tam i zazpívali pár písniček s naším sborem a zahráli na kytaru. Potom jsme dostali večeři (hned vedle kostela je jeden takový „lokál“); jedli jsme tamales a pozole a také jsem měla možnost poprvé ochutnat atole (sladký hustý kukuřičný nápoj), to bylo dobré. Na ulici hrála nějaká kapela a několik lidí tančilo. Vládla tam příjemná atmosféra. Tak příjemná, že jsem i na chvíli zapomněla na kašel a bolest v krku, které mě trápí od včerejška, kdy jsem se vrátila z Monterrey.

Buďte všichni zdrávi!

                 Z Mexika vás zdraví Kamila.

IMG_8522

DMS pro Adopci nablízko!

Projekt Adopci nablízko můžete podpořit prostřednictvím služby DMS, kterou zajišťuje Fórum dárců.

Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro jednorázový příspěvek

Do textové zprávy napište: DMS ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 


Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro dlouhodobou podporu

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč měsíčně.

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 

Více informací naleznete na www.darcovskasms.cz.

Dopisy dobrovolníků

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte se námi!

      • 860 Kč - přípravný víkend pro jednoho dobrovolníka

      • 320 Kč - den práce dobrovolníka v Indii
        o        V Indii momentálně pomáhá: Martina Švehláková (jih)

  • 650 Kč - 2 týdny pojištění pro jednoho dobrovolníka v Zambii:

           o       V Zambii momentálně pomáhá: Marie Procházková, v Indii Jakub Honěk a v Bulharsku  Václav Jakubíček, Dorota Sedláčková, Jan Tomiga a Kateřina Váňová. 

    Registrujte se ZDE......

    ... a pomáhejte s námi!