V tomto dopise se s námi Ema podělí o různé drobnosti, které teď naplňují její dny a dělají jí radost.

Čtení

Naše škola není běžná škola. Většina našich kluků někdy v životě strávila nějaký čas na ulici, celý rok nebo i víc. Kvůli tomu jsou často se znalostmi dost pozadu. A tak není výjimka, že chlapec v druhé, čtvrté, ale i šesté třídě neumí vůbec číst. Přitom to je základ pro celé jejich další vzdělání… Proto teď každý večer trávím čas tím, že se je snažím učit číst. Ze začátku jsem si s tím nevěděla vůbec rady, ale postupně na to přicházím. Začínám pomalu vidět, jak se někteří zlepšují a začínají nabývat sebevědomí. Ti, kteří čtení viděli jako něco nepřekonatelného, teď za mnou sami chodí a ptají se, jestli můžeme jít číst. Mám z toho velkou radost. Sice je tu tolik kluků, že zdaleka nemůžu pomoct všem, ale jsem ráda, že můžu pro pár z nich udělat aspoň něco malého.

Obrázky na přání

Vždycky mě bavilo kreslení. Místní děti postupem času zjistily, že mám pastelky a umím kreslit, a že když mě požádají, můžu pro ně nakreslit malý obrázek. Takže teď to vypadá tak, že kdykoli a kdekoli jsem, chodí za mnou děti a ptají se: „Nakreslíš mi Spidermana?“ „Už máš hotovýho Ronalda, jak jsem ti včera říkal?“ „Kde je ten můj Superman?“ Je to docela vtipné. Dobrovolná služba člověka naučí nečekané nové dovednost – třeba nakreslit zpaměti znaky všech velkých fotbalových klubů 😀

Svahilština

Už jsem ve třech čtvrtinách své dobrovolné služby. Jsem smutná, že se mi tu krátí čas, ale jedna věc je pozitivní – začínám už docela dobře rozumět svahilsky. V pátek a v neděli máme mši ve svahilštině. Oproti prvním měsícům už je to pro mě docela normální, pamatuju si, co mám říkat, rozumím, co se zpívá za písničky, a někdy pochytím i to, co se čte za čtení nebo o čem je kázání. Když se bavím s dětmi i s dospělými, hodně oceňují, že se snažím učit jejich jazyk. Většinou nikdo neočekává, že by běloch mohl umět svahilsky, ale o to větší je nadšení, když zjistí, že jim rozumím, nebo se i odhodlám něco říct. Někteří se rozhodli, že mi „pomůžou“ tím, že na mě nebudou vůbec mluvit anglicky. Mně baví se takhle zlepšovat a dělá mi vždycky radost, když se mi podaří něčemu porozumět.