Jak vypadá takový normální den v našem středisku? Přečtěte si můj další dopis…

Ráno v 6:30 začíná mše. Místní slavení mše je hodně jiné, než na co jsem zvyklá z Česka. Varhany byste tady hledali těžko, zato se hraje na bubny, všichni zpívají, tleskají a často i tancují. Mně se to moc líbí, je to takové živé a radostné. Zvlášť mám ráda nedělní mše, které jsou dlouhé, ale vůbec ne nudné. Pomalu už taky začínám rozumět, o čem se čte, když je mše ve svahilštině.

Cestou na snídani obdivujeme veliké jeřáby, kteří se prochází na fotbalovém hřišti. Někdy potkáváme taky ovce, krávy nebo kachny, které se tu přes den volně prochází a často se dostanou až ke dveřím našeho domu. Je brzo, ale už začíná být teplo. Naštěstí je právě období dešťů, takže mám téměř jistotu, že později bude pršet a nebude moc velké horko. K snídani máme chleba a čaj. Naučila jsem se ho pít na keňský způsob – s mlékem, spoustou cukru a nejméně dvakrát nebo třikrát denně.

Po snídani se všichni shromáždí ve škole a čekáme na návštěvu – ty sem přicházejí dost často. Většinou jde o nějaké společenství mladých, studentů nebo něco podobného. Průběh je vždycky stejný. Návštěva se ohlásila na 9:00, dorazila ale v 10:30 a program začíná teprve v 11:00. Jako první je na řadě kapela našich kluků, která hosty uvítá. Následují další představení – skupina akrobatů, pak tanečníků, a nakonec kluci předvedou sestavu na kolečkových bruslích. Samozřejmě nesmí chybět několik dlouhých proslovů, jak ze strany hostů, tak ze strany salesiánů. Proslovy tady mají moc rádi, a člověk musí být vždycky připravený, že ho někdo bez předchozího varování vyzve, aby nějaký pronesl.

Po skončení programu se jde na oběd. Hosté obvykle donesou pro kluky jídlo, hlavně ingredience na chapati – placky, které jsou velmi oblíbené a kluci je mají většinou jen v neděli. Další obvyklá jídla jsou hlavně githeri – směs kukuřice a fazolí, ugali – taková hustá kaše z kukuřičné mouky, rýže nebo sukuma wiki – druh zeleniny, trochu podobná špenátu. Často máme taky ovoce, hlavně banány, pomeranče, ananas, meloun, někdy i mango nebo papáju.

No a jak vypadá odpoledne a večer, o tom se dozvíte v příštím dopise… 🙂

Ema Kazimírová, dobrovolnice v Keni