Ester míří do Lufubu

Zážitky z autobusové dopravy jsou silné i tím, že se vždy najdou pomocníci 

Byla už tma, tak tona autobusovém nádraží působilo ještě víc děsivě. Všude stánky jak na tržnici, plno lidí a spousta autobusů. Došli jsme až na konec, kde bylo okýnko s chlápkem vevnitř. Svítil si mobilem a vyplňoval lístek ručně přes kopírák. Zaplatila jsem 280 Kw (cca 560 Kč). Autobus jede ve 4:00 ráno, mám sedadlo 4.
Myslela jsem, že nastoupím a pojedu. Ale museli jsme čekat, až mi kufry dají do podpalubí. Nakonec jsme vyjeli až v 5. Odjezdy autobusů tady kontroluje policie. Když odjedou dřív, dostanou pokutu.

Sedím vepředu, mám dobrý výhled. Po prvních metrech jízdy, troubení a tlačenice o to, kdo vyjede dřív, řidič spouští DVD s gospely. Ale ne takovými těmi pěknými. Jsou z roku raz dva, obraz nic moc, barev až moc. Všechno to zní stejně. Něco jako Duo Yamaha, ale spíš okteto a připomíná mi to Rybitví, Rybitví. Řidič je velký pán. Má totiž hned několik klaksonů. Troubí na pozdrav, jiným, když někdo překáží v cestě, a jiné ještě znamená.. jdi mi z cesty.  Mám naštěstí hodného souseda, který byl v Evropě. Stará se o mě a říká, kde zrovna jsme a co můžu vidět, učí mě něco z jazyku Bemba. Zastávek je opravdu málo. Odjezd se hlásil jedním z tutátek. Kolem cesty je plno prodejců s banány, nápoji, cukrovou třtinou a divným ovocem. Když autobus zastavuje, hned přibíhají k autobusu a prodávají cestujícím své zboží přes okýnko. Vtipní byli prodejci s živými kuřaty u cesty. Většinou děti. Držely slepici za nohy a mávaly s ní nahoru a dolů.


Míjíme vesnice jak z dokumentů, palmy… Měli jsme minout i jednoho chlápka. Vstoupil nám ale do cesty. Řidič musel kvůli němu zastavit. Z autobusu vystoupilo asi 6 chlapů běželi za ním. Utíkal co šlo. Všichni to pozorovali a smáli se. Pak jsme jeli dál.

Vystupováááát !!!

Zanedlouho mi kontrolor oznámil, že na další zastávce vystupuji. Mezitím už dojelo Rybitví a nastoupily filmy. A jsem v Lufubu. Prší. Vidím pick-up, Matěje (spoludobrovolníka) a otce Macariuse. Kontrolor mi pomáhá se zavazadly. Mezitím jsem málem porazila Matěje. Chudák. Nebude to mít jednoduché.  Jedeme tři v autě pro dva, ale prý se jich tam vleze i 30.
Ani za pět minut jsme v Lufubu. Je to Afrika. Někdy nejde proud ani voda. Ale jsem tu šťastná!

Menu