Krátký (ehm…) popis letošních Vánoc z Albánie
Štědrovečerní večeři a tabuli jsme připravovaly společnými silami. Docela jsem se osvědčila při skládání ubrousků. Do kuchyně mě taky pustily. S Miki (česká misionářka v Albánii) jsme nazdobily jednohubky. Použily jsme ale trochu jiné mořské potvory, než měla v plánu jiná sestra. Naštěstí z toho nebyl štědrovečerní problém.
Mše v 18.30 byla krásná. Radostná. Plný kostel lidí (někteří měli i roušku). (Pozn.: 25. byl kostel poloprázdný a 26. jsme na mši byly jen já a sestry a jedna vytrvalkyně).
Před večeří Babagjyshi (někdo jako Santa Claus) nanosil dárky pod stromeček. Poté ovšem nezacinkal na zvoneček, nýbrž zatroubil na trumpetu. Sestry dostaly nové (!), krásné růžové kolo, vhodné i pro jízdu v sukni. Měly z něho opravdovou radost! Večer se nesl poklidně za zvuků koled a smíchu. Bylo to moc milé.
Na Boží hod sestry tradičně obědvají spolu se salesiány od vedle. Bylo nás tedy u stolu 13, ze 4 různých kontinentů (Evropa, Asie, Latinská Amerika, Afrika) a 9 zemí světa (ČR, Slovinsko, Itálie, Albánie, Vietnam, Kongo, Guatemala, Peru, Mexiko). Byl to dost zajímavý pocit. Zvlášť ve chvíli, kdy se řeč stočila ke koronaviru… Společné téma všech národů a jazyků v dnešní době.
Nesměla chybět zábava. No… zábava… hra se jmenuje tombola a vypadá to, že některé zúčastněné vážně bavila. Prý ji budeme hrát i na Silvestra.
Typický novoroční zákusek baklava. Přišla jsem mu na chuť, ale až na druhy pokus.
A cenu za největší kýč vyhrává…. (ale byl to těsný souboj, vedle další spousty Betlémů a bohaté výzdoby)…… Dort s jedlým obrázkem Svaté rodiny. Ptám se Miki: “Hele, jak se tady řekne kýč?” “To nevim. Ale představ si, až budeš třeba jíst Ježíškovu nožičku.” No nedočkala jsem se, dort se někomu daroval.
Ale jak Miki pěkně připomněla – abychom pro samé oslavy nezapomněli na oslavence! Tak na něj nezapomínejme a udělejme si i na něj čas.