„Jsi křesťan nebo muslim?“ Když se mě na tuhle otázku děcka ptaly poprvé, dost mě to překvapilo a přemýšlela jsem, jak je to vůbec napadlo.
Náboženská tolerance
Ale oni tohle vnímají jako úplně normální otázku, v Albánii žije totiž asi 70-80% obyvatel muslimského vyznání, zbytek – asi 20 %, tvoří křesťané, ať už katolíci nebo pravoslavní. Od té doby jsem podobnou otázku dostala od dětí ještě několikrát. Těm starším se někdy snažím vysvětlit, jak to máme s náboženstvím u nás. Ti mladší většinou přejdou hned k dalším zvídavým otázkám a myslím, že kdybych jim odpověděla jakkoliv, ani by se nad tím nepozastavili. Líbí se mi tady, že lidé žijí v náboženské toleranci a dokáží žít vedle sebe v míru.
Posvátný měsíc Ramadán
Začal Ramadán – měsíc, který je pro muslimy významný. Po dobu tohoto měsíce drží půst, v praxi to znamená, že od východu do západu slunce nekonzumují žádné potraviny. Kromě nápisů šťastný Ramadán v ulicích, ale já osobně nevidím úplně žádnou změnu.
Doba postní
Postní doba – pro křesťany začala postní doba Popeleční středou, od té doby se chodíme každý pátek do oratoře k salesiánům modlit křížovou cestu a připravujeme se na Velikonoce. Každý rok se v postní době koná velká křížová cesta na horu Tarabosh. S jednou ze sester jsme na tuhle křížovou cestu vyrazily. Ke 14. zastavení jsme spolu s ostatními „poutníky“ došli asi za tři hodiny, byl to fajn zážitek.
Díky za učitele!
Den učitelů – 7. března se v Albánii slaví den učitelů. Děti nám donesly květiny, měli jsme ve třídě malou oslavu a celý den byl takový slavnostnější. Protože den učitelů v Česku neslavíme (jako budoucí učitelka, si myslím, že je to dost škoda), byla jsem ráda, že si ho můžu užít tady.
Duchovní obnova s mladými
Na začátku března jsem měla možnost být na duchovní obnově s mladými. Byl to hezky strávený čas, snažila jsem se zapojovat do her i aktivit a pomáhala jsem v kuchyni. Byli jsme společně u moře, protože středisko, ve kterém jsme byli ubytovaní, leží od moře opravdu kousek. Měla jsem z toho velkou radost, i když albánština je pro mě pořád docela oříšek. Navíc moje slovní zásoba se nejvíc rozšiřuje tam, kde trávím nejvíc času, to znamená ve školce. Takže např. umím pojmenovat hodně druhů zvířátek, barvy a hračky. Tyhle slovíčka, ale mezi mladými nebo v každodenní konverzaci prostě moc nevyužiji.
dobrovolnice Kateřina (ed. Sadba)