Příběhy, na které ráda vzpomínám
Ráda bych se s vámi podělila o několik svých oblíbených příběhů z Afriky. Některé jsou z Namibie, jiné ze Zambie.
O Boží všemohoucnosti

Přišel za mnou o něco starší kluk, než jsem já a říká mi, že ho někdy Pán Bůh nepřestává udivovat a začal povídat: „Minulý týden mi mamka dala peníze (v přepočtu asi 100 korun), abych koupil mini-meal (směs na přípravu tradiční kukuřičné kaše). Stovku od mamky jsem si dal do jedné kapsy a svých pět korun do druhé. Do obchodu jsem šel ale až po mši. Když jsem na mši ale dával dar do misky, automaticky jsem sáhl do kapsy a hodil místo pěti korun stovku. To jsem ale zjistil až později.

Když jsem šel po mši do obchodu, uvědomil jsem si to a nevěděl, co mám dělat. Za knězem zpátky už jít nemůžu a více peněz nemám. Těch „sto korun“ byly jediné peníze doma. A já se cítil hrozně, že moje rodina nebude mít co na jídlo. Ještě takto před Vánocemi. Jak jsem tak šel, uviděl jsem na zemi hromádku peněz, zíral jsem na to, bylo to totiž hodně peněz (v přepočtu asi 1.000 korun). Po zvážení jsem si ale řekl, že si to nevezmu, že mi to nepatří a pokračoval jsem dále. Viděla mě ale paní, která mě zavolala zpátky. Řekla mi, že jsou to moje peníze, že jsem je našel jako první. A tak jsem si je vzal a díky tomuto zázraku jsme měli krásné Vánoce.“

Nejčastější otázka: “Takže ty jsi řeholní sestra?”

Tím, že žiji v salesiánské komunitě, si hodně lidí myslí, že jsem ve formaci na řeholní sestru. Jendou za mnou během oratoře přišel Antonio (kterému je 16 let) a říká mi: „Takže ty budeš sestra salesiánka?“ Jako vždy odpovídám: „Ne ne, já jsem jenom salesiánský dobrovolník. Víš, já mám přítele, chtěla bych se vdát a stát se maminkou.“

K mému překvapení mi ale odpovídá: „To ale není rozumné, ty by jsi byla lepší řeholní sestra. Ty jsi taková hodná a milá. Když budeš matkou, tak budeš mít jenom starosti s mlíkem a budeš muset kupovat spoustu věcí.“

Přijmi vše, co je ti dáno, ať už se ti to líbí nebo ne a má to vyšší či nižší cenu

Funguje tady jedno pravidlo, co je dáno, to je dáno. Není tedy slušné po obdarování se snažit dárek nebo peníze někomu vrátit. Někdy mi to sice bylo dost blbé. Zároveň mi to ale připadá velmi inspirativní, když vidím, že někteří lidé žijí ve velké chudobě a zároveň jsou mnohem štědřejší než ti, kteří žijí v dostatku.

Jednou za mnou během školky přišla Roberta (je jí 5 let) a dala mi v přepočtu asi pět korun, což tady není málo. Říkala jsem si proč mi to dala, vždyť by si za to mohla koupit celkem dost sladkostí. Na to mi ale paní učitelka Kristin odpověděla: „Víš, ale ona teďkom má mnohem větší radost z toho, že tě mohla nějak obdarovat.“

  dobrovolnice Terezie (SADBA ed.)