Jak jsme zachránili obyvatele Patagonie

Sedmé setkání budoucích dobrovolníků Cagliero začalo v páteční podvečer v městečku Rapotín v Jeseníkách. Tento víkend byl úplně jiný než všechny ostatní, protože jsme vyrazili na puťák.

V pátek jsme se nejdřív vydali na rozhlednu Bukovka, která se nachází asi tři kilometry od Rapotína. Když jsme dorazili na rozhlednu už se pomalu stmívalo a my jsme si rozdělali oheň, povídali si a opékali špekáčky. Přespávali jsem v přístřešku rozhledny, a i přes několik vrstev oblečení většina z nás pořádně promrzla. Moc jsme toho nenaspali, ale ráno nás čekalo překvapení. V pět hodin ráno, když někteří z nás konečně usnuli, nás přišel probudit Don Bosco a vyslal nás na cestu. Na cestu jsme tedy vyráželi velmi časně ráno, orientovali jsem se podle mapy a po cestě jsme plnili různé úkoly. Slunce krásně svítilo a my jsem si užívali cestu, několikrát jsme se zastavili, odpočívali a také vařili čaj. Když jsme dorazili na poslední místo, označené na mapě, sedli jsem si na skálu, odpočívali a čekali na další instrukce. Až po chvíli jsme zjistili, že jsem na špatném místě a pokračovali jsem ještě o kousek dál, kde jsme narazili na skupinku obyvatelů Patagonie. Všichni byli zmatení a my jsme jim museli pomoct dostat se do vesnice k misionářům. V sobotu (už na faře v Hraběšicích) jsme si ještě zahráli hru Byrokracie. Naším úkolem bylo oběhnout několik stanovišť a vyřídit si vše potřebné před odletem. Museli jsme si zařídit víza, smlouvy s organizacemi, očkování, letenky, pojištění a další. V sobotu večer jsme si povídali o nástrahách dobrovolné služby a v neděli jsem probírali krizové situace, které nás můžou na naší dobrovolné službě potkat a pravděpodobně se jim nikdo z nás nevyhne. Po nedělním obědě jsem se všichni rozjeli do svých domovů a těšíme se na setkání na posledním červnovém víkendu.

Kateřina Staňková