Za společnými zážitky

V neděli jsme využili krásného počasí a vyrazili na společný výlet do Vranova u Brna. Měli jsme tu příležitost poznat některé ex dobrovolníky a také se zase o trochu víc poznat mezi sebou navzájem.

Náš výlet započal společným setkáním v Brně na nádraží. Zde jsme měli mnozí první příležitost vidět se s ostatními naživo. Na výlet dorazili i někteří ex dobrovolníci, a tak jsme měli příležitost se jich zeptat na jejich zkušenosti ze zemí, kde působili.

Z brněnského nádraží jsme se vydali vlakem do Adamova. Cesta uběhla velmi rychle a než jsme se nadáli, už jsme vystupovali. Čekalo nás společné seznámení a i s ostatními ex dobrovolníky, kteří byli tak hodní a přijeli s námi prožít slunečný den. Bylo povzbudivé a hezké je vidět. A také velmi obohacující a motivující, že i po tak dlouhé době ex dobrovolníci na svou službu rádi vzpomínají.

Cesta ke kostelíku ve Vranově u Brna byla klikatá a zatáčela se cestičkami v lese. Potkávali jsme mnoho odvážných cyklistů, kteří měli mnohdy co dělat, aby se vyhnuli našemu početnému společenství.  Cesta vedla lesem, při lehkém, no vlastně místy těžším stoupání se nám podařilo dojít až ke kostelu ve Vranově. Po cestě jsme se stihli ještě lépe poznat a povyprávět zážitky z karantény. Také jsme si stihli zahrát hru, kdy měl každý předvést pantomimicky nějakou činnost, kterou buď má rád, nemá rád, a nebo ji dělá často. Chyták byl v tom si je všechny zapamatovat.

Když jsme dorazili ke kostelíku, čekala nás byrokratická hra. Každý jsme dostali papír s jednotlivými body, které musíme před odletem zařídit. Naším úkolem bylo, vyplnit všechna políčka. Háček byl ovšem v tom, že záleželo na pořadí a tudíž i na obcházení jednotlivých stanovišť. Letenka, vízum, smlouvy s organizacemi, zdravotní pojištění, očkování a mnoho dalšího na co musí každý dobrovolník před odjezdem myslet.

Společně jsme poté strávili mši svatou, kde jsme se za sebe navzájem mohli pomodlit. Po mši svaté jsme se vyfotili u krásného stromečku a dostali jsme skripta, ze kterých se budeme učit na závěrečnou zkoušku.

Výlet se chýlil ke konci a my jsme sestupovali lesem zpět k nádraží v Adamově, odkud jsme vyjeli zpět do Brna. A jak to už někdy bývá a věřím, že každý z nás to už někdy zažil, museli jsem k tomu vlaku doběhnout. Představte si, jak vtipný musel být pohled na dvacet za sebou běžících dobrovolníků, kteří se řítili lesem z kopce dolů a viděli pod sebou přijíždět vlak. Ale i fyzička je důležitá a řešit obratem situace se kterými člověk nepočítá.

Naštěstí jsme vlak stihli a mohli jsme se v klidu vrátit zpět do našich domovů obohaceni cennými zkušenostmi. A příjemným pocitem se společně stráveného času. Teď už nám zbývá jen začít vyřizovat veškerou byrokracii, abychom se mohli vydat bezpečně za naším misijním dobrodružstvím.

Dobrovolnice Patricie Leskovanová

Menu