Marie Zimová dorazila teprve před dvěma týdny do Keni a ve svém prvním dopise se s námi dělí o čerstvé dojmy, které na ní její „nový domov“ udělal.

Přijela jsem pozdě večer, takže jsem vlastně moc neviděla, jak vypadá okolí, a následující tři dny jsem strávila v našem komplexu. Bydlím na okraji Nairobi, ve městě Mutuini. Je tu noviciát pro budoucí sestry a zároveň základní škola. První dny jsem trochu odpočívala, protože pro mě bylo všechno nové – vzduch, jídlo, lidé, přízvuk…

Noví lidé…

Ale těšila jsem se na děti, a tak jsem jedno odpoledne vyšla na hřiště a uviděla skupinku malých dětí. Hned jak mě viděly, mávaly na mě, a to mě povzbudilo jít je pozdravit. Hned jsme si začali hrát a děti se mě hned ptaly, do jaké třídy půjdu. To jsem ještě nevěděla.

Odpoledne jsem potkala ještě spoustu dalších dětí ze školy a pomalu si zvykala na to, jak odlišně tu všichni vypadají. Děti mě objímaly, moc se divily, jak vypadám, a říkaly „amazing“! Přišlo mi, že jsem tu velmi vítaná, tak jsem se začala těšit na další dny.

Mezitím jsem se začala víc seznamovat s deseti děvčaty, které se připravují na své povolání salesiánek. Další dobrovolnice, Jessica z Itálie, pro ně přivezla hru, kterou jsme po večerech hrály. Přišlo mi úžasné, jak moc se z ní radovaly a jásaly, kdykoliv postoupily o další políčka vpřed.

V dalších komunitách jsem poznala další sestry a byla se podívat i na mé budoucí působiště, kam se přesunu v lednu.

Nairobi

Měla jsem také možnost podívat se mimo areál a hodně mě to překvapilo – konečně jsem za světla viděla okolí Nairobi. Vyrazily jsme na trh a také do dalších komunit. Lidé na cestách, kde se pohybují jak auta, tak chodci, nás s Jessicou a sestrou Jane často oslovovali – buď to byl pozdrav, nebo nějaká poznámka. Někteří nás i prosili, ať jim seženeme práci. Bylo to smutné. Dozvěděla jsem se, že i pro mnoho kvalifikovaných lidí tu prostě není pracovní pozice kvůli špatnému systému.

Na cestách lidé často sedí nebo stojí u svého stánku a takto stráví celý den. Po cestě do dalšího města jsme najeli do díry, jaké tu na silnicích bývají, a byl to pořádný skok – jak na matějské pouti.

Keňská angličtina

Stále bojuju s přízvukem angličtiny, který tu v Keni mají – samohlásky jsou kratší a přízvuk je trochu jinde – a tak občas nerozumím…
Mluví se tu i svahilsky. Přijde mi, že je to jejich srdeční jazyk, který se učí od mala, a tak už díky dětem a sestrám umím některá slova:

karibu sana = vítej,
asante = děkuji,
safari = cesta,
sasa = ahoj,
kuja = pojď sem,
…a další. 🙂

Bezpečný přístav

Tento komplex i další jsou opravdu bezpečným přístavem pro mladé. Z toho, co jsem viděla i slyšela, jsou tu často opravdu špatné podmínky. Přesto jsou všichni moc veselí a rádi se zasmějí, což mi přijde opravdu překvapivě milé. Také tu mám možnost obdivovat krásné zahrádky, které v komplexech jsou – často tu pěstují salát, banány, rajčata a někde je i farma.
Zzačala jsem pracovat ve škole. Učím se pracovat se třídami, které jsou malé a je v nich okolo čtyřiceti žáků. Vím, že se toho ještě musím hodně naučit, ale líbila se mi slova jedné paní učitelky, že se navzájem obohatíme svými způsoby výuky a novými aktivitami.

Držte mi palce a brzy se zase ozvu 🙂

dobrovolnice Marie Zimová (edit SADBA)