V uplynulých dnech jsme slavili Velikonoce. Slavení to bylo velmi rozdílné a zajímavé, tak bych se s vámi chtěla podělit o to, jak probíhalo a pár zážitků, které slavení provázely…

Celý dopis si můžete také poslechnout:

Květná neděle, v angličtině Palmová neděle

Opravdu byla palmová. Slavit jsme začali kolem osmé ráno ve městě na stadionu. Měli jsme tu ekumenické křesťanské setkání. Dokonce tu byla i farářka! To mě docela příjemně překvapilo.  Po čtení, kázání a modlitbě bylo požehnání palmových ratolestí a pak se na ně všichni doslova vrhli. Bouřlivě mávající palmovými větvičkami nad hlavou jsme se pak za doprovodu bubnů a zpěvů vydali přes město průvodem ke kostelu. Jednotlivé farnosti se cestou oddělovaly. Když jsme dorazily, měli jsme slavností mši v bembštině. Pašije byly zpívané, ale potěšilo mě, že jsem znala nápěv. Do haly, kde se mše konala, jsme se moc nevešli. S dětmi, co se na nás nabalily, jsem se mačkali v uličce. Dokonce na mě v průběhu jedna holčička usnula 😉. Mše se stihla asi za 2 a půl hodiny. Takže v půl druhé jsme se mohli vydat domů na oběd.

Zelený čtvrtek

Slavení velmi podobné tomu u nás. Nechyběl obřad umývání nohou. A po mši následovala dlouhá adorace. Tentokrát jsme byli v kostele, kam se vejde ještě míň lidí než do haly, takže zase jako sardinky.

Velký pátek

Ráno byl nějaký program a zpovídání ve farnosti. My jsme se připojili ve 12:30, kdy měla začít křížová cesta. Chvílí jsme čekali, překvapivě jen půl hodiny, ve 13 se začalo. Celý pašijový příběh i křížová cesta, vše bylo hrané místní mládeží. Ale teda bylo to něco. První hodinu jsme strávili ještě na místě, divadlo začalo poslední večeří. Herci plynule přecházeli po celém prostranství, takže my – diváci jsme různě přebíhali, abychom alespoň trochu viděli. Většinu času jsem měla na rameni nějaké dítko, aby trochu vidělo přes tlačící se dav… Zhruba po hodině jsme vyrazili do ulic následovat Krista na křížové cestě. Procházelo se mezi domečky a zastavovalo na jednotlivá zastavení. Nakonec jsme dorazili na naše fotbalové hřiště, kde je po straně takový vyvýšený pahorek, kde byli Ježíš a oba lotři ukřižovaní. Opravdu se jim povedlo vztyčit kříže, Ježíš i lotři na nich byli přivázaní provazy a nohama stáli na takovém prkýnku zabušeném v dolní části kříže. Celou dobu jsem se ale dost strachovala o jednoho z lotrů, prkno, na kterém stál nevypadalo moc věrohodně. Naštěstí se ale nic nečekaného nestalo. Kristus sňatý z kříže byl pak zabalen do plátna a odnesen do hrobu – kostela, kde začaly Velkopáteční obřady. Musím říct, klobouk dolů před místní mládeží. Člověk měl možnost vše prožít mnohem silněji. Celkově to bylo 2 a půl hodiny divadla, 2 a půl hodiny obřady. Skončili jsme v šest a už se začalo stmívat… Do kostela jsme se opět moc nevešli, skončila jsem s dětmi vzadu na zemi… Večer jsme si ještě v komunitě pustili film Umučení Krista.

Bílá sobota

Vigilie začala kolem sedmé venku u ohně. Kostel se nezvětšil ani dnes, byli jsme s dětmi vzadu na zemi a různě na nás pospávaly. Ne všichni měli svíčky, tak jsme naši svíci trochu naporcovaly a rozdaly. Děti byly líné je držet, tak si třeba nakapaly vosk a přilepily si je na zem nebo na ruku 😉. Mše trvala cca 4 a čtvrt hodiny, a to se nekonal žádný křest. Ty se všechny odbyly už na Vánoce.

Neděle Zmrtvýchvstání

Ani dnešní mše se nechtěla nechat zahanbit, slavilo se 3 a čtvrt hodiny. Během přinášení darů lidé kromě peněz do sbírky přinášejí všechno možné. Ať už to jsou vajíčka, kukuřice, brambory, sladké brambory, cibule nebo třeba cukrová třtina ze zahrádek, prací prášek, mýdlo nebo toaleťáky. Někdy komunita dostane i pytel mouky. Celkem častým darem je živá slepice. Ve výjimečných příležitostech to tímto průvodem nekončí a některá ze skupin ve farnosti připraví ještě zvláštní dar. Tomu pak předchází průvod tanečnic – holčiček v bílém, bubeníci s africkými bubny, tančící ženy a nakonec samotný dar. Kromě velké mísy s jídlem to dnes byla živá koza! Přinesli jí dva muži přivázanou za nohy na tyči. A i s ní celou dobu tancovali a poskakovali. Člověk se tu nenudí…

S Terezkou jsme nezahálely a pro každého člena komunity jsme připravily velikonoční vajíčko. Bylo to pro většinu úplně nové, když jsme si chystaly šlupky od cibule, kluci aspiranti se nás ptali, co to bude za zvláštní polívku a jestli se to pak bude pít… 😁😂

dobrovolnice v Zambii, Markéta Bernardová (edit. SADBA)

Žabí království

Na závěr pro vás mám ještě kratičký úsměvný příběh z našeho života. 😉

Během období dešťů se naše vyprahlá prašná země docela hodně proměnila. A s touto proměnou se tu objevily žáby. Netrpíme jimi naštěstí jako během ran Egyptě, ale během večerních růženců s komunitou člověk musí dost koukat pod nohy, aby nějaká žabka nedošla úhony a člověk jí nezašlápl. Nějaká už to odnesla…

Kluci v oratoři asi znají pohádky, protože na mě občas testují, jestli to nebude fungovat naopak a po polibku se ze mě nestane žabák. No v tlačenici dětí, co se s námi loučí se člověk nějakým letmým pusinkám neubrání. Žabák se ze mě zatím ale naštěstí nestal…