Od pondělního příjezdu uplynulo pár dní. A doposud trávím čas v salesiánském středisku v Boroku, což je část hlavního města. Salesiáni tu spravují školu (DBTI – Don Bosco Technical Institute), kde se učí lidi technickým oborům a částečně se věnují vzdělávání učitelů. Pro studenty a učitele tu je taky zařízeno ubytování.

Oáza klidu

Salesiánské středisko je tak trochu oázou klidu uprostřed rušného hlavního města. Důrazně mi bylo kladeno na srdce, abych z areálu sám nevycházel, protože pro cizince by to tady nemuselo být úplně bezpečné. Mým úkolem v tomto místě je především odpočívat, zvykat si na vedro, učit se spát v moskytiéře, poznávat kulturu a hlavně nepracovat. Musím říct, že naplánováno to mají moc pěkně. Druhý den mě  vzali na prohlídku Národního muzea a Parlamentu, oboje bylo zavřené. Den na to mě  zavedli do přírodní rezervace. Naslouchání zvukům džungle pro mě bylo velmi intenzivním zážitkem i z bezpečí upraveného chodníčku. Šum našich borů nechává člověka přece jenom o hodně víc klidným.

A tak by to mohlo jít dál, ale navzdory mé odpočinkové vytíženosti stalo se v úterý, že jeden salesián z Indie kráčel kolem a když mě spatřil, pravil: “Ju bizi?” Nu, přestože jsem se poměrně intenzivně věnoval odpočinku, říkám, že mám volno. Na to přichází otázka s prosbou o pomoc při nákupu.

A jede se shopovat

Sedáme tedy do auta a vyjíždíme vstříc velkoměstu. Cestou mi v hlavě běží, že to bude asi dost velký nákup, když jedeme dva a velkým jeepem. K mému překvapení v obchodě koupíme tři krabičky zeleného čaje původem ze Šalamounových ostrovů a chystáme se k návratu. Míjíme ještě jeden obchod, do kterého zavítáme, a tak očekávám, že možná tady koupíme ten obří nákup. Projdeme obchod jednou a salesián povídá: “Občas ani nepotřebuji nic koupit a jdu se podívat, co tu mají.” Procházíme obchod ještě několikrát v průběhu následujících dvou hodin. Prohlížíme si myčky, zahradní techniku, posezení, rybářské pruty a harpuny, stany, krby, masážní stroj na chodidla, masážní stroj na krk, vapku, baterky, kávovar a sety příborů. Něco jsou funglovky, něco sekáče, v obou případech dovoz z Austrálie. A já si říkám, nebyla tohle už přece jenom práce?

Zítra budu transportován do 400km vzdáleného Araimiry, poblíž města Kerema v provincii Gulf. Spojení s civilizovaným světem tam bude spíš horší, spojení s přírodou a tamním obyvatelstvem spíš lepší.

Tak hauwgh.

Menu