Angličtina všude kolem = výzva pro následující období

Pozvolný začátek a vděčnost za milé přijetí ve všech ohledech. Milé Skotsko, jsem tu a jsem připravena ke službě… Jen mi dej prosím trochu času, abych si na tu angličtinu (skotštinu) zvykla a dostala ji více do pusy.

Je pondělí, 6.9. – den odjezdu. Ani vám asi nemusím říkat, jak těžké pro mě bylo loučení. Bylo. Ale cítím velkou vděčnost za vydařený nedělní benefiční koncert. Vím, že něco nového začíná, a tak společně s tatínkem míříme po klidné dálnici (k našemu velkému překvapení) do Prahy na letiště. Čeká mě první let. Jednou jsem tedy letěla vyhlídkovým letadlem, ale to letadlo, kterým poletím teď, je o hodně větší. Vlastně vůbec nechápu, jak je možné, že se něco tak těžkého odlepí od země.

Když končí kontroly nastupuje úleva

Po odevzdání kufrů mě čeká projití asi třemi kontrolami. Vše probíhá v klidu a bez problému. To je velká úleva. Nastupuji do letadla směr Dublin. V Dublinu přestupuji na druhé letadlo a už za tmy přistávám v Glasgow, vyzvedávám si kufr a čekám na sestřičku salesiánku, která mě má vyzvednout. Po chvíli čekání přibíhá menší usměvavá osoba a objímá mě na přivítanou. Je to sestra Bernie. Pro tuto chvíli jediná salesiánka v naší komunitě, protože druhá sestra Gill se mezitím účastní setkání salesiánek v Římě. Společně jsme se už viděli přes videohovor, který jsem absolvovala ještě před rozhodnutím, že má dobrovolnická služba bude probíhat právě zde v Glasgow.

První krásy Glasgow

Nasedáme do auta a odjíždíme. Během cesty mě sestra představuje Glasgow. Mám uši nastražené, protože skotský přízvuk je znát a moje angličtina v mnohém pokulhává. Přijíždíme ke krásnému domu, který mi bude nabízet přístřeší pro následujících 10 měsíců. Hezký interiér, voňavá teplá večeře i vlastní pokoj a v něm cedulka WELCOME MARIA – tohoto milého přijetí se mi dostalo a já mám zatajený dech. Krása!

Po první noci v Glasgow se při cestě do domácí kaple seznamuji z Jenine (dobrovolnice z Ameriky, konkrétně z Kalifornie) a se Celindou (dobrovolnice z Ameriky, konkrétně z Texasu). Ještě tu s námi bude jeden dobrovolník z Belgie, ten však má nějaké problémy s vízem, takže se snad připojí později. Společně se sestrou Bernie zahajujeme den modlitbou. Modlitbu dostáváme vytištěnou. To je praktické, protože alespoň já se budu muset během následujících dní, možná i týdnů, naučit modlit v angličtině. Obdivuji připravenost salesiánek. Je vidět, že dobrovolníky z ciziny tu nemají poprvé.

Co mě tu čeká…

Následující hodiny se nesou ve stylu vzájemného představování, prohlídky domu, seznamování s pracovním harmonogramem na následující týden a dalších praktické věcí. První týden nebude tak náročný. Mám čas se aklimatizovat. V dalších dnech nás čeká ranní modlitba a snídaně v mladými v st. Ninian’s High school (střední katolická škola – tu navštěvují studenti 11-17 let). S touto školou salesiánky spolupracují dlouhodobě. Je to poznat hned při příchodu do školy. Školní kaplan a vedoucí učitel sekce religionistiky nás srdečně vítají. Ptají se, s čím potřebujeme pomoct, jestli chceme kávu nebo čaj. Další milé přijetí. Na ranní modlitbu dorazilo asi 20 osob. Jsou mezi nimi zejména studenti, ale nechybí ani učitelé. Školní uniformy jsou ve Skotsku běžné, takže si trochu připadám jak v Bradavicích u Harryho Pottera.

Během prvního i druhého týdne mé dobrovolné služby v Glasgow se toho odehrálo opravdu hodně. Navštívili jsme již zmíněnou st. Ninian’s High school při ranní modlitbě a druhý týden jsme tu strávili celý školní den. Na programech se vystřídalo 5 tříd a do obědové pauzy jsme pro zájemce připravili pár her. Druhou školou, kterou jsme navštívili, byla st. Paul’s High school. Zde jsme připravovali oratoř a šli se představit do několika tříd a pozvat všechny do již zmíněné oratoře. I zde bylo vidět, že o naši přítomnost mají zájem. Musím říct, že na mě hodně zapůsobilo, jak dokáže sr. Bernie s dětma komunikovat, jak si je dokáže získat humorem a hrami a jak propracované mají jednotlivé programy, které jsem zatím měla možnost vidět. Mám se toho hodně co učit.

Čas pro sebe i pro komunitu

Jsem moc vděčná, že v rámci týdenního harmonogramu máme vyhrazený jak čas pro sebe, tak i čas pro komunitu. Díky tomu jsem už měla možnost navštívit písečnou pláž u přímořského městečka Ayr, několik krásných parků v Glasgow, které jsou plné veverek, strak, holubů, kačen i skotských dlouhosrstých krav, a také si prohlédnout historické budovy ve městě – např. katedrálu sv. Munga a přilehlou Nekropoli.

O tom, jak to funguje v komunitě, jaké mám povinnosti, jaká je má pracovní náplň, jak vypadají programy, které se studenty prožíváme i jak trávím volný čas, vám napíšu příště. Děkuji moc za podporu a za to, že na mě myslíte. Vězte, že myslím na každého z vás!

Mějte se krásně, protože já se tu krásně mám!

Menu