Jak se z Indie stala Afrika

O cestě plné překážek, o tom, jak je někdy těžké dojít k cíli, vypráví manželé Poulovi.

A jak jsme se vlastně dostali k dobrovolnické činnosti?
Cesta byla dlouhá a plná překážek, ale vezmeme to pěkně od začátku.

S tím nápadem, jet někam do ciziny pomáhat, přišel Pepík, který o tomto projektu věděl už dříve. Nebyla jsem si úplně jistá zda touto cestou máme jít, ale nakonec jsme se přihlásili do přípravného kurzu pro budoucí dobrovolníky s tím, že první víkend, který byl v Hradci Králové, byl jen informační.

Jeli jsme tam spíš ze zvědavosti a informovat se. Nakonec se z toho vyklubalo sedm víkendů, kterých jsme se zúčastnili. Bylo to pro nás těžké období plné rozhodování a zkoušek, argumentů pro a proti, získávání cenných rad a utužování našeho vztahu…

Vytrvali jsme až do konce. V závěru kurzu jsme dostali osvědčení a byli jsme všichni, spolu s dalšími účastníky, vyslání do různých koutů světa.  My jsme si vybrali Indii, která nám byla i doporučená otcem Jaroslavem.

Tím to však všechno neskončilo. Ba naopak. Nebylo to tak jednoduché jak jsme si mysleli.

Jak vidíte, nakonec jedeme do Afriky, o které nevíme skoro nic, protože nás dříve tolik nezajímala. Když jsme se však už rozhodli, že rok věnujeme potřebným, přerušili jsme práci, školu a všechny zájmy, přijali jsme nakonec tuto výzvu a věnujeme náš čas Africe, tedy spíše africkým dětem! 🙂

Kristýna a Pepa Poulovi


Abychom mohli pomoci (původně Indickým) teď už africkým dětem i trochu finančně, rozhodli jsme se udělat v květnu a červnu benefiční koncerty s naší scholou, které se uskutečnily v Radostíně nad Oslavou, Jimramově a Radešínské Svratce. Vybraná částka bude použita až na místě našeho působení – až se rozkoukáme a poznáme na co by se peníze přesně hodily.

Celkově, včetně darů jednotlivých dárců se vybralo 32 631 Kč.

DĚKUJEME

Menu