Maraton začíná za 3, 2, 1…

Je to tak,  minulý měsíc květen byl programovým maratonem. Vystřídali jsme programy pro děti na základních školách a nechyběly ani ty pro středoškoláky. Střídalo se to jak na běžícím páse, takže to byl fičák. Asi týden s námi pobyla budoucí dobrovolnice Ellie z Liverpoolu, aby měla představu, co ji příští rok čeká. Společně s druhou salesiánskou komunitou a salesiánskými sympatizanty jsme oslavili svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů. Po doběhnutí do květnové cílové rovinky na nás čekaly prázdniny v Oxfordu. Byla to paráda!

Začátkem května za námi přijela letošní maturantka Ellie z Liverpoolu. Přijela, aby se podívala, jak to v URSpace chodí, co práce ve školách i život v komunitě obnáší. Vážně totiž uvažuje o tom, že se stane dobrovolnicí na příští rok. Zapojila se úplně do všeho a myslím, že URSpace má pro příští školní rok šikovnou posilu. Na konci svého pobytu Ellie potvrdila, že opravdu chce být součástí týmu pro příští rok. Snad se přihlásí ještě někdo další, aby tu nebyla jako dobrovolnice sama. Kdybyste o někom věděli, ať se klidně ozve! Po pracovní stránce byl květen maratonem. Začali jsme s programy pro děti na základních školách, které se připravovaly na první svaté přijímání a prožily s námi duchovní obnovu. Bylo jich vždycky přes třicet, což už byla hezká banda. Ale byli úžasní, přátelští a nadšení do všeho, co jsme s nimi dělali. Během programu si každý vytvořil své malé papírové já a znázornil, jaký dar má a co může s druhými sdílet. Uvědomění si vlastních darů a poznávání druhých a jejich darů pomáhá k vzájemnému obohacení. Vyrobili si také svoji modlitební krabičku, do které si mohou postupně přidávat prosby a díky a rozvíjet tak svůj vztah s Bohem. Musím říct, že práce s mladšími dětmi byla příjemným zpestřením v obnovách pro středoškoláky. V mnoha ohledech bylo jednodušší s nimi navázat kontakt a povídat si. Tyto programy neprobíhaly ve školách, jako to obvykle bývá se středoškoláky. Tentokrát jsme se společně setkali ve farním sále, který byl nedaleko jejich škol. Místní pan farář připravil pro děti oběd a obětavé farnice ho v poledne dětem rozdaly. Byl to tedy velký zmatek, ale podařilo se to ukočírovat. Jeden den jsem pomáhala klukům v šatně pověsit kabáty a oni hned poznali, že nejsem místní (ačkoli se prý má angličtina zlepšila, přízvuk je a bude znát). Sami od sebe se začali vyptávat, odkud jsem, na jak dlouho jsem přijela do Skotska a co se mi tu líbí. Ještě párkrát během dne, když byla chvilka, tak jsme se různě bavili. Kluci se pak se mnou na konci dne srdečně loučili a jeden z nich mi moc krásně popřál, abych si zbytek času, který tu ve Skotsku budu, pořádně užila a měla se krásně. To byla krásná tečka za vydařeným programem. Maraton pokračoval s obnovami v st. Ninian’s high school, kde jsme realizovali nový program pro třetí ročníky, který jsme s týmem vytvořily s předstihem a nyní přišel čas realizace. Program se týkal tématu lásky, konkrétně byl prostor přemýšlet o Boží lásce k nám. Velký úspěch měl hudební kvíz a následně i aktivita, kdy studenti vyškrabávali do papírového kříže se speciální černou vrstvou své jméno a to, na čem chtějí na sobě pracovat, aby dokázali šířit dobro a lásku lidem kolem sebe. Hektické tyto programy byly v tom, že jsme každý den měli dvě třídy. Jednu dopoledne a druhou odpoledne. A protože jsme už se třetími ročníky v této škole pracovali, některé z nich jsem začala poznávat. Musím se ale přiznat, že jich nebylo moc. Nevím, jestli je to tím, že předtím měli všichni roušky nebo že je cca 240 studentů v celém ročníku. Někteří však s námi o předchozích programech sami začali mluvit a těšili se na programy další. Pro tento program jsem si opět před sebe postavila výzvu. Rozhodla jsem se, že pro závěrečnou reflexi převyprávím studentům jeden příběh. Byla jsem opět nervózní a udělala mnoho chyb. Oni ale byli trpěliví a poslouchali, takže mi to udělali jednodušší. Výzva tedy byla překonána. Bohu díky! Další metou maratonského běhu byl program pro jednu třídu na základní škole, ve které se děti připravovaly k biřmování. Ano, čtete správně. Na mnoha místech je tu zvyk, že biřmování probíhá kolem 11. roku. Protože byli biřmovanci mladšího věku, než je obvyklé u nás, program byl hravý a kreativní a soustředil se na Ovoce Ducha svatého. Tahle skupinka byla úplně za odměnu. Jejich přátelskost, nadšení a úsměvy si vybavím ještě dneska. Cílovou rovinkou květnového maratonu byly programy, které jsme realizovaly s prvními ročníky ve velmi známé st. Paul’s high school. A když první ročníky, tak programy na spolupráci a posilnění kolektivu. Byly to poslední programy, které jsme na této škole pro letošní školní rok realizovali. Asi by se dostavil i smutek, ale při poslední části posledního programu začal houkat požární poplach a my se všemi studenty vyběhli ven a čekali na pokyny. Takže na dojetí nějak nezbyl prostor. Šlo o tréninkový poplach, nicméně rozloučení se studenty pak už bylo velmi rychlé. Co se komunitního života týče, tak jsem jeden den, kdy jsem měla službu na vaření, pro komunitu společně s dobrovolnicí Celindou usmažila obalovaný květák, po kterém se jen zaprášilo. Všichni v komunitě jedli toto oblíbené jídlo mého dědečka poprvé. Sestra Gill však prohlásila, že se stává jejím oblíbeným. Měla jsem radost, že květák chutnal, asi ho ještě jednou před odjezdem zopakuji. Možná si vzpomenete, jak jsem v zimě psala, že tu máme dřív tmu. Nicméně teď se to obrátilo. V deset hodin večer je venku stále světlo, protože jen pár minut před desátou slunce zapadá. To je pozitivní změna. Jeden den po večerním spolču nás sr. Gill vzala na blízké pobřeží a užili jsme si tak večerní procházku se západem slunce. My, co nemáme moře za domem, si tyto chvíle užíváme, jak jen to jde. Slunce zapadající nad mořem je prostě úžasné. V takových chvílích jsem opravdu naplněna vděčností a myslím na vás všechny. 24.5. měla svátek Panna Maria Pomocnice křesťanů a pro celou salesiánskou rodinu je tento svátek důležitý. Naše komunita s podporou bývalé dobrovolnice, která nyní v Glasgow studuje, se vydala do druhého domu salesiánek v Glasgow a společně jsme prožili mši, kterou jsme doprovodili zpěvem a hrou na kytaru, a následně jsme se přesunuli do domu, kde bylo připraveno občerstvení v podobě koblih, sendvičů, čaje s mlékem a kávy. Přiznám se, že ke konci tohoto maratonského měsíce jsem pociťovala únavu. Které jsem se ale zbavila na prázdninách, které nám sestry dopřály v komunitě v Oxfordu. Na týden jsme všechny tři dobrovolnice odjely do Anglie a měly jsme úplnou volnost v tom, co chceme dělat. Naše sestry salesiánky s pár dalšími z celé provincie totiž odjely na dlouho plánovanou pouť do Itálie – konkrétně do Turína (odkud pochází salesiánský zakladatel Jan Bosko) a následně do Mornese (odkud pochází zakladatelka salesiánek Maria Mazzarello). Pro mě to byla v Oxfordu opravdová dovolená. Využila jsem čas pro prochození tohoto krásného historického univerzitního městečka. Koupila jsem si lístek na vstup do jedné z univerzit nazývané Christ church college, jejíž prostory byly použity při natáčení několika filmů (např. Harryho Pottera). Také jsem se vydala po stopách světoznámých autorů a oxfordských učitelů C. S. Lewise (napsal Letopisy Narnie) a J. R. R. Tolkiena (napsal Pána prstenů). Navštívila jsem hřbitovy, kde jsou pochovaní, a v jednom z kostelů narazila na okno s výjevy z Narnie. Také jsem se vydala na jeden den do Londýna, kde se všichni připravovali na oslavy výročí korunovace Alžběty II. Chystala se pódia a všude byly pověšené vlajky. Odpočívala jsem také v zahradě, kterou tu salesiánky v Oxfordu mají u domu. Stačilo jen tak sedět a číst si nebo se procházet a občas přičichnout k růži nebo levanduli. Tyto maličkosti mě naplnily radostí. Zdejší salesiánky byly opět velmi laskavé a pozorné. V tomto domě žijí salesiánky starší. Některé z nich už potřebují celodenní péči ošetřovatelek, která je jim dopřána. Jejich věkové rozmezí je od 64 do 100 let. Ráda jsem s nimi trávila čas u oběda nebo večeře. Byl to pro mě velký dárek, moci prožít pár dní v Oxfordu. Jsem za ten čas moc vděčná. Nabrala jsem tedy energii do posledního měsíce své dobrovolné služby. Moji nejmilejší dobrodinci, nepřestanu vám děkovat za vaši podporu a za to, že na mě myslíte. I já na vás myslím, to mi věřte. Užívejte si následující dny a buďte zdraví! Prayer Of St. Francis
Menu