V daleké zemi, kde už lišky nedávají dobrou noc, ale krabi lezou odpadem do sprchy. Až tam, kde jsou tropické deště, žil, byl jeden moc zlý loupežník a možná měl i 40 kumpánů, ale to už přesahuje hranice tohoto příběhu. Tenhle moc zlý loupežník chudým bral, bohatým bral, bílým bral. Kradl tak moc, že by zvládl okrást i sám sebe nebo si to alespoň autor příběhu myslí. Kdyby byly bývaly v této daleké zemi rostly podél cest duby, jistě by za nimi číhal na pocestné, ale jelikož se tu duby nenacházejí, tak číhá za kokosem nebo třeba na pláži.

 Loupežník nebyl daleko

I stalo se jednoho dne, že tento moc zlý loupežník zahlédl právě na pláži ležení dvou bělochů chytajících bronz. V očích mu zajiskřilo, když si představil, jak tohle ležení do čista vybílí. A začal kout pikle. Nejprve se vydal na obhlídku. Pak jen tak na oko zabředl do přátelského rozhovoru, který ale pro svou zlou povahu rychlostí Old Shatterhandova koně dovedl k závěru, který známe už od Lotranda. Peníze nebo život. V takové chvíli se často stane, že při sobě člověk třeba hotovost nemá a bezhotovostní platby většinou možné nebývají. A když přece jenom hotovost má, tak se může stát, že i člověk dobrých mravů si dovolí takovou drobnou lež a řekne, že nemá. Jenomže moc zlý loupežník je chytrý, jak už to se zlem na tomto světě bývá, a člověku dobrému nevěří. To se pak obvykle strhne mela a v našem příběhu tomu není jinak. Po chvilce boje se obě strany rozutekly svým směrem. Náš moc zlý loupežník se tentokráte příliš neobohatil a odebral se zpět do svého loupežnického doupěte, kde zklamán osobním neúspěchem prochází proměnou v člověka dobrého. Taková proměna, ale není lehká věc a často se úplně nepovede. Proto můžeme na našeho kdysi moc zlého loupežníka občas v dobrém vzpomenout.

Vše se v dobré obrátilo

No a jak je to s našimi přáteli z pláže? Oba jsou v pořádku s drobnými šrámy na těle i na duši. A zotavují se v oáze klidu v hlavním městě této daleké země. A pokud karanténa trvá, tak se tam zotavují dodnes.

Menu