Všechny děti jsou výjimečné

Bodový systém děti baví. Ti snaživí si zajedou třeba k moři…

Honza

S kluky z Kazanlaku jsme si připravili  na svátek Dona Boska scénku o jeho dětství. Kluci se toho nebáli a ukázali, co umí. Jsem na ně pyšný.

Škola a kostel nám už roste. Je vidět z celé starozagorské machaly. Je to největší stavba široko daleko a pro děcka bude jistě velkým přínosem. Nejodlehlejší a nejchudší část kazanlažské machaly jeKazmira. Vede do ní jen jedna rozbahněná cesta pro pěší a koňské povozy. Navštívil jsem jí zatím jenom jednou. Z domů, u kterých se divíte se že vůbec stojí, se valil černý dým. Po ulici běhali nahé děti, které sledovali manželskou hádku rodičů ve stylu: muž táhne svou ženu za vlasy domů…

 

Moc se mi na děckách z Machaly líbí jejich vynalézavost. Minulý týden jsem se byl projít ve Staré Zagoře. Kluci chtěli hrát fotbal, ale neměli balón. Dokud jim jeden starší kluk nepůjčil míč, tak si kopali s flaškou. To samé platí o švihadlech – nejsou potřeba, místo nich bohatě poslouží šňůra od staré prodlužovačky.
Nepotřebují každý týden nějakou novou hračku, protože si ji dokáží sami vymyslet. Před dvěma týdny jsme vzali pár kluků z machaly na výlet k jezeru Koprinka. I přestože je jen deset kilometrů od Kazanlaku, bylo to poprvé, co se tam podívali a pro některé to bylo poprvé, kdy se podívali vůbec ven z Kazanlaku.

Strašně zajímavá je jazyková vybavenost dětí: většina z nich umí mluvit dvěma jazyky – bulharsky a romsky. Někteří z rodin tureckých Romů umí ještě turecky. Umět tři jazyky ve věku šesti let asi úplně lehké…. Poslední dobou narážím na problém, který jsem nečekal. Někteří kluci mi nerozumí, ale ne kvůli tomu že bych já neuměl bulharsky, ale protože oni neumí bulharsky.

Někdy se stane něco nečekaného

Jako třeba dnes když jsem chytal balón, tak mi od vzadu ve švu praskly kalhoty. I když to může být vlastně docela praktické, nevypadá to zrovna nejlépe.
Neměl jsem u sebe žádné náhradní oblečení, takže bylo nutné kalhoty zašít. Do té doby než byly spraveny, mi kus látky posloužil jako provizorní sukně.
Děckám to připadalo moc vtipné a dobrovolnicím taky, zvlášť když mi ji ze srandy zvedali nahoru.

Nebo se mě jeden kluk zeptal, jestli mu dám bonbón. Bonbony a čokoláda se dávají jen za odměnu, tak jsem mu řekl, že ne. Zeptal se mě tedy, jestli mu dám čokoládu. Znovu jsem řekl že ne. Napotřetí se mě zeptal, jestli mu dám chleba. Tak jsem mu připravil dva krajíce. Zajímavé je, že za ten chleba byl vděčnější než děcka, když se jim rozdává čokoláda.

Pánové v kuchyni

S kluky z internátu jsme zavedli filmové večery, zkouším je naučit dívat se na kvalitní filmy a pořady.
Dneska jsme koukali na film a zjistili jsme, že nemáme bulharské titulky, takže jsem překládal z angličtiny do bulharštiny.
Jestli to se mnou půjde takhle dál, bude ze mě Google translater.

Poslední dobou mají taky kluci z internátu takový skvělý zvyk. Dělají nám palačinky.

SLÁVKA

Všechny děti jsou výjimečné. Andrea pomáhala číst jednomu klukovi. Podle věku by to už dávno měl umět, on ale slabikoval a četbu přerušoval rozpustilým smíchem. Pak začal místo čtení text zpívat. Zpívání textu bylo plynulejší než čtení! Občas děti nesplní naše zadání, vychýlí se od očekávaného a my místo toho, abychom je považovali za výjimečné, je označíme za neschopné či zlobivé. Naše děti sbírají body za to, jak často chodí na doučování, spolča apod. Za nejvíce nasbíraných bodů se jezdí na výlety. V únoru jsme takto byli s dětmi u moře: “Hey more, zdravíme od moře 😎”

Tradiční tanec s nevěstou…a baletkami z divadla

Někdy je také potřeba načerpat energii … Slávka doporučuje: otevři mapu, zavři oči a zabodni prst do mapy. Sbal si svačinku, obuj boty a jdi!

Slávka a Honza

 

Menu