Měsíc se s měsícem sešel a máme tu druhý dopis od naší dobrovolnice Aničky Šenovské ze zambijské  Lusaky. Pokud se ponoříte do četby, dozvíte se například, jak se hraje netball, na kterého prezidenta v Zambii stále s láskou vzpomínají či jaké zákeřnosti skrývá pro evropského dobrovolníka africká výuka matematiky.

Zdravím domů, Tak se týden s týdnem sešel a já už jsem tady druhý měsíc. Zabydluju se a jsem konečně více zapojena do místního programu. Především v matematice, jak jinak. Před pár týdny psaly moje osmačky test z úhlů a učitelka – sestra Maria – mi dala testy, ať je opravím. Chuť nad novými povinnostmi mě přešla po opravení prvních pár testů. Nebudu vás napínat, nikdo neprošel. Poté byla probíraná látka objemy, povrchy, převody jednotek a sestra Maria mi svěřila ještě větší zodpovědnost, totiž ať následující test připravím. Připravila jsem a v každé volné chvíli, kdy do třídy nedorazil učitel, jsem si stoupla před tabuli a snažila se s holkama opakovat a opakovat. Holky si vskutku zamilovaly vzoreček pro obsah kruhu a odteď cpou π i do obsahu čtverce atd. Nakonec prošlo 14 holek z 38. Že by úspěch? Možná, pomalu. Nicméně i já se tu něco učím, když dávám v hodinách pozor. Po objemech přešla sestra Maria k maticím, které jsme dělali akorát na výšce a tehdy jsem je velmi ošmelila. Nicméně nyní jsem se je musela naučit, protože o přestávce je dovysvětluju holkám, pomáhám jim s úkoly a opravuju procvičování. Moc zdejší osnovy nechápu. To, co zrovna probíráme, mi přijde jako docela pokročilá matematika. Například když moje osmačky, které si stále myslí, že obsah čtverce je π r 2 a že všechny úhly v trojúhelníku mají dohromady 90°, řeší dvojice rovnic a dvou neznámých přes matice. To, že lze rovnice od sebe odečíst či vyjádřit x a dosadit do druhé rovnice, tu nikoho nezajímá. Poté, v posledním volném týdnu před ukončením školního roku, oznámila sestra Maria, že začneme novou látku. V duchu jsem si říkala, že to bude asi něco jednoduchého, na jeden týden… Ale kdepak, začali jsme pravděpodobnost! Inu, dosti rozčilování se nad matematikou. Máme tady i veselo. Třeba když se zde slavil Den nezávislosti, 24. října, kdy byl v roce 1964 v demokratických volbách zvolen první zambijský prezident Kenneth Kaunda. My dobrovolníci jsme si připravili na celý den nějaké aktivity pro holky, hráli s nimi hry, pokladovku, a netball. To je něco jako basketbal, kde se nedribluje, ale míč se hází, a košík se nachází o pár centimetrů výše než v basketbalu. Což se ukázalo být klíčové. My dobrovolníci jsme totiž museli utvořit tým a hrát proti našim holkám, z kterých šla při hře hrůza, jak do ní byly zapálené. Naštěstí jsou všecky naše holky o hlavu menší jak my, tudíž nebyl takový problém zmocnit se míče. Nakonec jsme nějakým zázrakem vyhráli, doteď to nechápu. Večer si holky pro nás připravily scénky, některé v tradičním oblečení, některé v barvách zambijské vlajky, některé stvořily velmi avantgardní díla, která zůstala bohužel nepochopena. A navíc si zde prožiju svých 5 minut slávy. Sousedi františkáni chystají filosofickou konferenci a na začátku programu se odehraje krátké divadlo, jehož jsem já a moje německá spolubydlící součástí. Myslely jsme, že se jedná o nějaké posezení v kostele, ale kdeže: bude to velká sláva, přijede televize a radio a hlavně – Kenneth Kaunda – ano, ten první pan prezident z roku 1964, který stále žije a který je pro Zambii něco jako Nelson Mandela pro JAR. Tak, až z toho začínám být nervózní. A mění se nám tady klima. Říjen je nejteplejší měsíc, takže skoro 40 °C, pak se jednoho dne nad námi přehnaly mraky, začal mocně fučet vítr a vypadalo to, že apokalypsa nastala. Poté lehce sprchlo. A druhý den se ochladilo na 15 °C, což bylo opravdu nemilé, až jsem si uvědomila, že na takové teploty tady nejsem připravená. No ale to bylo jen nějaké aprílové počasí a zase máme našich 40 °C a po deštěch ani stopy. Inu, ještě mají čas. Navíc jsme s Pavlem, dalším českým dobrovolníkem, zjistili, že se v Lusace nacházejí další 4 Češky, sociální pracovnice na praxi. Tak se začínáme socializovat. Tolik k mým nejsilnějším zážitkům posledního měsíce, tentokrát posílám i nějaké fotky. Anna