Zase je zde slyšet smích
Indie
“Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož, aby se brečelo.”

Po dvou měsících prázdnin se děti vrátily do svých lavic v St. Paul School v Nongpoh. Je mezi nimi hodně nových tváři. I na naší ubytovně. Loni u nás bylo ubytovaných dvacet pět chlapců, letos jich je padesát.

Krušné začátky malého žáčka

Nejmladší navštěvuje teprve první třídu. Poprvé daleko a bez rodičů, takže první dny a noci proplakal. Jednoho dne se snažil dokonce utéct domů. Nemohli jsme ho držet, to začal hned hodně křičet. Zaměstnal tedy pozornost nás všech na celý den. Měla jsem velkou radost, když jsem viděla, jak mu chtějí malí i ti starší pomoct a přimět ho k tomu, aby se šel najíst nebo se s nimi zapojil do denních aktivit. Povedlo se jim to. Mají dobré srdce. Druhý den, sice s křikem a na půl oblečen v uniformě, byl odnesen do školy. Třetí den nejdřív plakal, ale pak v kompletní uniformě šel do školy se svými kamarády.

Denní běh našeho hostelu

Do denního režimu jim letos bratři zařadili hned po budíčku, který mají v 5:30, krátkou rozcvičku na fotbalovém hřišti za domem. Odpoledne mají chlapci “krasomluvu” a o víkendu je zařazen katechismus, kde jim bratr například vysvětluje, jak se modlit růženec a zpívat písně. V kostele nacvičují ministrantské úkony.

Těm, kdo umí nebo se chce naučit hrát na kytaru, se snažím se svými základy pomáhat v jejich volném čase mezi aktivitami. Na keyboard by se chtělo učit několik chlapců, ale v tuto chvíli nemáme nástroj. Jeden je v kostele, ale na ten se hraje, nebo na kytaru, jsou to nástroje určené na hraní při mši svaté.

Jak to chodí v kostele

Jeden týden připravuji písně a čtení naši kluci, další týden holky z ubytovny sester. Zároveň střídají i strany sezení v lavicích. Je tady totiž zvykem, že ženy sedí na jedné a muži na druhé straně.

Místní Khasi (kmenový jazyk) zpěvník s náboženskými písněmi se jmenuje “Ka Lynti Bneng” (tzn. v překladu: Cesta do nebe). Jsou tam jen slova, bez not. Pouze na konci je pár písní se zápisem v Tonic Solfa. Všichni zde často a rádi slaví, zpívají i tancuji.

dobrovolnice Lucie