Tak už je to tady, právě mně končí skvělá roční zkušenost v Bulharsku.
Když se porozhlédnu zpět myslím, že tato služba měla smysl. Sice tu s námi byla korona, ale člověk se s ní naučil žít. Jsem moc rád, že jsem mohl poznat tolik skvělých lidí s dobrou myšlenkou. Přišlo mi, že díky salesiánům jsem se poznal s biskupy, viděl jsem prezidenta a českého velvyslance. Jsem rád, že jsem se naučil spoustu nových her a získal spoustu zkušeností a v neposlední řadě jsem se naučil alespoň trochu jazyk. Přes celou mou službu byl mým hlavním hnacím motorem úsměv dětí a spokojenost. Někdy nám ale někdo i náladu zkazil. Například se potkáváte s lidmi, kteří vypadají, že neznají slušné vychování když neumějí poděkovat když jim něco dáme. Ale naučil jsem se, že není dobré hned soudit. Hlavní je se snažit pochopit proč tomu tak je, a snažit se je pochopit. Ne všichni měli štěstí a narodili se do bohaté země s dobrým zdravotnickým a sociálním systémem. Proto je musíme chápat a snažit se jim pomoci. A za celou tuto roční zkušenost patří velké dík celé salesiánské rodině a Sadbě. DĚKUJI.
