Bradavice versus Didia – o studentském životě s nadsázkou

Níže naleznete zpracované srovnání života na Don Bosco Secondary School Didia a na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Osoby, jimž není znám kontext kouzelnického světa Harryho Pottera, se rovněž z níže uvedeného dozví mnoho zajímavého o životě v Tanzanii, nicméně je zde jisté riziko, že se u toho nepobaví.

Ubytování ve škole

Na rozdíl od Bradavic, které jsou typickým příkladem tzv. boarding school (čistě internátní školy), Don Bosco Didia umožňuje studium i tzv. daily scholars (denním studentům). Ti do školy přichází ve všední dny cca od 7:00 do 16:30. Od 20:00 mohou přijít na večerní samostudium. Noční procházka přes vesnici sice není dvakrát bezpečná, nicméně možnost studia při elektrickém osvětlení, které doma většinou není, je silnou motivací. Na rozdíl od Bradavic je v Didii ubytování pro děvčata a chlapce striktně odděleno.

Komunikace s rodiči

V Bradavicích, jakožto v celém kouzelnickém světě, je pro dálkovou komunikaci standardně využívána soví pošta. Sovy doručují zásilky rychle a spolehlivě. Naproti tomu v Tanzanii jsou klasické poštovní služby využívány sporadicky. Zásilky jsou doručovány do poštovního boxu v nejbližším správním městě. Soví poštu Tanzanci nevyužívají vůbec.

Studenti v Didii mají přísně zakázané mobilní telefony. Za porušení zákazu hrozí vyloučení ze školy. Jelikož většina vesnických rodin nevlastní počítač a pošta není využívána, je pro vedení Don Bosco Didia velkou výzvou doručit jakýkoli oficiální dokument rodičům. Jsou k tomu využíváni studenti při své cestě domů. Byla-li by úspěšnost doručení padesátiprocentní, mohli bychom ji pokládat za úspěšnou.

Sportem ku zdraví

Oproti salesiánské Didii, kde je náležité sportovní vyžití zajištěno prakticky každý den, jsou studenti v Bradavicích po této stránce zanedbáváni. Dostatečný prostor je poskytován pouze vybraným hráčům famfrpálu. V Didii mají studenti široký výběr sportů, zájem je především o basketbal, fotbal, netball a volejbal.

Čáry a kouzla

Zde můžeme spatřovat asi nejzásadnější rozdíl. Zatímco v Bradavicích jsou k magii a čarám studenti vedeni, v Didii jsou tyto praktiky důsledně potírány. Obě srovnávané instituce se nachází v oblasti, kde je čarodějnictví hojně rozšířeno.
Láska a vztahy

V tomto směru aktuální situace v Didii připomíná období, kterému v Bradavicích vládla neblaze proslulá Dolores Umbridgeová. Partnerské vztahy jsou na Don Bosco Didia zakázané. Hlavním důvodem je ochrana (zejména děvčat) před sexuálním nátlakem (finančním či psychickým) ze strany starších studentů či místních. Také se jedná o prevenci šíření HIV, kterým je v okolí nakaženo zhruba 60% obyvatel a v neposlední řadě také o prevenci těhotenství u studentek.

Jídlo a jídelna

Co se stravy týče, musíme připustit, že Bradavice nechávají Didii daleko za sebou. Při pohledu na pestrou britskou stravu bychom mohli jídlo na tanzanských školách pokládat za poněkud jednotvárné. Studenti zde jí 3x denně. Ráno dostanou dvě manzadi (malé smažené pečivo podobné vdolkům) a hrnek poctivě slazeného čaje. Na oběd se střídá tzv. makande (hutná hmota z fazolí a kukuřice) a ugali (tuhá kukuřičná kaše bez sebemenší známky chuti) s fazolemi. Třikrát týdně mají studenti na večeři místo ugali rýži, v neděli maso.

Zatímco studenti v Bradavicích se mohou radovat ze stropu, který vypadá jako obloha, v Didii si studenti vychutnávají obědy pod oblohou skutečnou.

Shrnutí

V závěru musíme konstatovat, že mezi srovnávanými institucemi panuje široká rozdílnost, která je však s přihlédnutím k odlišnému kulturně-historickému kontextu pochopitelná.

Menu