Jeden den

O tom, jak může vypadat jeden den dobrovolníka v Albánii. Upozornění: ne všechny dny vypadají takhle. Zatím převažují ty s nižším stupněm obtížnosti.

Budíček v 5.40. Ranní rozjímání, ranní chvály, mše svatá. Celý den a všechny lidi v něm svěřit do Jeho rukou. Rychlá snídaně.

Přicházím do školky, která je hned ve vedlejší budově, což je dobře, protože trochu prší. Budeme zdobit stromeček. Jak přicházejí děti, zůstávají na chodbě a spontánně začínají tancovat v kolečku na vánoční písně, zatímco učitelky připravují umělý stromeček, který trochu opadává, takže efekt živého stromku je téměř dokonalý. Každé dítě pak pověsí jednu ozdobičku. Světýlka v dětských očích jsou mnohem hezčí než ta na stromečku. Moc pěkná předvánoční atmosféra takhle po ránu. Díky Bože.

Zato Leandro (chlapeček s autismem, kterému dělám něco jako asistentku) se dneska činil. Během jednoho záchvatu vzteku si zul obě boty. Upouštím od myšlenky, že by mohl před svačinkou ještě pracovat. Mým cílem je, aby si uklidil ty rozházené pastelky. Trpělivě mu několikrát opakuji jednu větu – aby pastelky uklidil do penálu, pak si půjdeme hrát. Nakonec to udělá. S mojí silnou (silovou) podporou. Prostě mu tu pěstičku otevřu a pastelky jeho rukou do penálu dám. Bravo, Leandro! Leandro přestává plakat, křičet a kopat. Teď obujeme boty a jdeme si hrát. Šikula. I tady musím říct: Díky Bože.

Před jednou hodinou přicházím na pokoj a nejraději bych šla spát. Nebo jíst. Ale čeká mě angličtina se čtyřmi dětmi (druhá třída). Uvědomuju si, že záleží na mém přístupu a úhlu pohledu, takže se rozhoduju, že tahle hodina bude bezva, že si to užijeme a že se nenechám rozhodit jejich chováním. Dávám si na posilněnou tři kostičky čokolády na vaření (jinou nenacházím) a jde se. Dnes opakujeme barvy a části těla.

Předsevzetí nenechat se vyvést z míry bylo potřebné. Moje chabá autorita a jejich předchozích 6 prosezených hodin způsobují, že mě poslouchají jen velmi málo. Ke konci hodiny se uchyluji k menší lži a pokouším se na ně mluvit albánsky: „Chtěla jsem vám dát sušenku. Ale protože se nechováte dobře, nedám vám ji.“ (Tenhle tip vět mám už trochu nacvičený ze školky – když něco uděláš/neuděláš, bude to mít jistý následek.) To zabírá. Díky Pane za tenhle nápad. Po zbytek hodiny probíráme, jaké chování je dobré, jaké ne, a proč. Mluvíme albánsky, na tabuli ale píšu vhodné/nevhodné chování v angličtině. Nejsem si jistá správností zápisu. Nevadí. Zdá se, že chápou. Uvidíme příští týden. Prý přijdou dvě nové děti z jejich třídy. Takže se zdá, že je angličtina se mnou alespoň baví. Mě vlastně taky. Musím koupit ty sušenky. Snad jim je budu moci příští týden dát.

Jdu obědvat. Ještě že nám tu tak dobře vaří! Chvíle klidu, poslední přípravy na výuku klavíru. Dnes přichází Joana (třetí třída). Zlatíčko. Je šikovná, pilná (cvičí asi tak desetkrát víc než já), chápavá. A chce se mnou mluvit anglicky. Jsem opravdu ráda, že ji mohu učit, a to navíc vždycky po angličtině s dětmi. Hospodin opravdu ví, jak mi udělat radost. Dnes by mělo přijít nové děvče. Je 17.05, Martina nikde. V 17.10 se rozhoduji jít za její maminkou, která pracuje hned vedle u salesiánů, a zeptat se, co se děje. Už si pomalu zvykám, že s dochvilností je to někdy náročné. Potkávám obě na cestě – Martine se rozbilo kolo. Nevadí. Ještě, že jsem počkala. Odměnou mi je velmi šikovná a nadšená jedenáctiletá studentka. Navíc vyrůstala v Americe, takže pochodím i s angličtinou. Díky Bože!

Před večeří stíhám ještě hovor s dobrou kamarádkou. Zrovna dneska se to hodí, aspoň se můžu vypovídat. Vždycky mi zvedne náladu a já jsem moc vděčná, že ji mám.

Při večeři trochu slavíme svatého Františka Xaverského, patrona misionářů. Připíjíme si rakií z domácí dílny Mirelina tatínka (Mirela je sestra). Vynikající. Sestry jsou v dobré náladě, vtipkují, dělají si legraci ze sebe navzájem. Jo, to se mi líbí. Díky Bože.

Teď už jen hovor s Filipem. Bez něj už si ten den ani nedovedu představit.

Dneska se vážně těším do postele. Ale taky se těším na příští hodinu angličtiny, kterou si pořádně promyslím a připravím. Na další dny s Leandrem, kdy budu zkoušet další fígle, co na něj platí. Na další milá překvapení od Hospodina. I na ty zkoušky, protože v nich nejsem sama a je to vlastně i jeden z důvodů, proč jsem tady – abych víc poznala sama sebe, abych se naučila řešit komplikované situace a někam se posunula. Těším se na další klavíry protože je úžasné vidět, jak to děcka baví a že mohou dělat pokroky. No a taky se těším, že je zítra pátek :-).

Menu