Bulharština – myslím, že už jí přicházím na kloub
Bulharsko

Teprve v Bulharsku jsem pochopila, co to znamená pojem jazyková bariéra. A někdy jde opravdu o život.

Jak jsem již zmínila dříve, těch pár naučených základních frází nestačí. Ani náhodou. Během prvního týdne jsem pochopila, že naučit se slovíčka jako přestaň, nebijte se, pojď sem, pozor auto, stůj, nesahej na to, netahej za to a neškrť mě je poměrně zásadní. Takže slova jako stiga (přestaň) a machaj se (asi něco jako jdi pryč, vypadni) se staly mým denním chlebem.

  

Kromě toho, že umět alespoň tohle málo je užitečné k přežití, je dobré se naučit, že některá česká slova tu znamenají něco úplně jiného. Já jsem postupně vyčerpala asi všechno, co jsem neměla. Začalo to slovem pozor. To jsem zakřičela na dítě, když jelo auto a ono to neznamená pozor, ale asi něco jako hanba. Taky jsem se při vybíjené jednoho dítěte zeptala, jestli si mám stoupnout na tu lajnu, když chci vybíjet. Dítě se na mě podívalo jako na cvoka a šlo pryč. Já se totiž zeptala (lámaně bulharsky a za užití slova lajna) jestli si mám stoupnout na hovínko (ale bez zdrobněliny). Při odpoledním doučování, také v ten první osudný týden jsem chtěla, aby holčička, u které jsem seděla, psala a nekoukala po ostatních. Tak jsem jí řekla: “No, tak piš, piš.” A ono piš znamená čůrej. Že se na mě koukala taky divně, už celkem chápu. A přitom před tímhle slovíčkem konkrétně nás varovali ostatní dopředu. Jenom mi v tu chvíli nesepnul varovný majáček.

Učení se na místě jde celkem dobře. Pomalu, ale nějak to jde. Člověk i za tu chvíli, co tu jsem něco pochytí a začíná trochu rozumět, o čem je zrovna asi řeč. Ne úplně detailně, ale je to pokrok oproti začátku. Ostatní dobrovolníci, obzvláště ti roční, ze mě mají legraci, protože jsem vyvinula novou techniku pro zvládnutí bulharštiny. Spočívá na faktu, že zde nemají H, ale místo H je G. Takže podle mě vypadá bulharština tak, že dám občas ve slovech, kde je H G a pak to slovo ještě lehce zkomolím ve výslovnosti a bulharština je na světě. Sice jí rozumím jenom já, ale to mi asi nevadí. Mám pak pocit, že alespoň trochu mluvím bulharsky a navíc se občas trefím. Třeba běhej je běgaj, hovořím govorím a a tak dále.

Taky se mi tu začíná líbit čím dál víc a tuším, že měsíc tu, je opravdu krátká doba.

A mám pár nových postřehů:

  • Když je jedna dobrovolnice mlácena dětmi, je jasné, že zbylé stojí a vše řádně natáčí.
  • Blechy vs. dobrovolnice 2:2.
  • Vši vs. dobrovolnice 2:2.
      

    která je která??

  • Když neumíte uvařit vajíčka na tvrdo nevadí, vždycky můžete říct, že jsou na hniličko.
  • Pěkné domy v machale nevěstí nic dobrého. Jenom mafiány a pasáky.
  • Domy těchto osob není dobré fotit, když jsou poblíž.
  • Pokud v machale prší, tak díky neexistující kanalizaci teče voda s různými přídavky.
  • Pro bulharské řidiče není dvojitá plná čára zkrátka dvojitá plná čára.
  • Pavouci jsou tu velcí a asi jim taky začnu říkat myši.

    Uroctea durandi

  • Měsíc a půl je neskutečně krátká doba.

Jana Holečková

 

Menu