Československé Vánoce v Keni

Letos jsem Vánoce prožila netradičně, a to nejen proto, že jsem je slavila mimo domov, v Keni.

Příprava na Vánoce začala pár dnů před nimi. Středisko ozdobily balónky, vlaječky a pentle všech barev. Nechyběly také stromečky. S Marky jsme přidaly i pár sněhových vloček. Největší přípravy probíhaly 24. 12. Všichni jsme se chystali na následující den, Štědrý večer se tu slaví až o den později. Odpoledne jsme popřály krásné Vánoce dětem z oratoře a pak se nám s Markétkou podařilo uniknout z vřavy příprav. Nedaleko nás je ještě jedno salesiánské středisko, Langata, kde jsou naši slovenští přátelé, se kterými jsme se rozhodli oslavit Štědrý večer po československu. Ten večer jsme se cítili jako doma – na vánoční tabuli nechyběl bramborový salát ani ryba, kapustnice ani perníčky. Zazpívali jsme si pár koled a pomodlili se v našich jazycích. Atmosféra byla krásná. Bylo snadné si představit, že za oknem padá sníh. Korunu tomuto večeru dodala půlnoční mše na UpperHillu. Mše trvala přes 3 hodiny, byla naplněna zpěvem, tancem a radostí z narození Ježíška. Po ní probíhaly oslavy s vínkem a jídlem, které jsme bohužel museli oželet, neboť jsme se museli dostat domů, abychom naspali aspoň 4 hodinky.

Vděčnost jako největší dar

Druhý den jsem byla plna očekávání, jaký bude Štědrý den na keňský způsob. Dopoledne byla slavnostní mše, ale jinak se nedělo nic nevšedního. Tak jsme měly s Markétkou aspoň čas na dodělání dárečků pro komunitu (celkově 32). Stihly jsme to taktak, ale stihly. Nevěděly jsme, jestli se dárky dávají pod stromeček či ne, tak jsme vymyslely, že jim přáníčka pověsíme na okna a uděláme stromečky z nich. Ve zbytku času jsme vařily vánoční punč, připravovaly na talířky linecké a udělaly ze sebe dámy. Večer byl slavnostní. Počínaje společnou modlitbou, následovanou večeří, zpíváním českých, slovenských i anglických koled, tanečním vystoupením prenoviců či rozdáváním samotných dárečků. Tento večer jsem dostala dárek i já. Dostala jsem ho od prenoviců v podobě vděčnosti. Nejeden mi řekl, že to bylo poprvé, co dostal vánoční přáníčko. Jejich vděčnost mě naprosto překvapila a dojala. Celý večer byl naplněn radostí a veselím.

A co já?!

Z krásného prožívání vánočních svátků nás vytrhla smutná novina o tom, že jeden kluk, Jacob, můj malý kamarád, se utopil na koupališti plném lidí. Zemřel kvůli lhostejnosti lidí okolo. Což mě vedlo k zamyšlení, zda-li jsme opravdu takoví? Nezajímají se o lidi okolo?

Nela Vicherková

Menu