Kamila Dušková ve svém 2. dopise podrobně líčí další měsíc svého působení v mexické Colimě.
Nástup do dětského domova je vždy v pondělí v 7:30 ráno. Nejdříve Ruth (hlavní koordinátorka) a Claudia (vychovatelka) zkontrolují holkám tašky a kufry. Často se stává, že jim něco chybí – např. hřeben, ručník nebo toaletní papír; občas přicházejí s ještě vlhkým oblečením, to když o víkendu prší a prádlo nemá šanci jim uschnout. Nebo mají nedostatečný počet čistých triček atp. Občas jsou za tyto „prohřešky“ vyloučeny a mohou se vrátit až další den, když mají oblečení suché a výbavu kompletní.
Občas se stává, že jedna nebo dvě holky nedorazí vůbec, což bohužel znamená, že pak celý týden obvykle ani nechodí do školy. Nebo do domova dorazí výjimečně až v úterý. Pokud do domova přijedou v pondělí se zpožděním (jedna rodina měla třeba až dvouhodinové zpoždění), tak jsou také na celý týden vyloučeny. Je to dost přísné, na druhou stranu pravidla jsou pravidla a je nutné je respektovat a hlavně dodržovat, neboť venku obrazně řečeno stojí dav dětí, které se také nachází v tísnivé životní situaci a rády by se staly součástí tohoto domova, ale nemají tu možnost. Takže na rodiče a ostatní příbuzné je vyvíjen určitý tlak, aby si této možnosti vážili a s dětským domovem dobře spolupracovali.
Platí se tu poplatek 100 pesos za týden (asi 130 Kč), který zahrnuje mj. stravování 5x denně od pondělí do pátku plus snídaně v sobotu, pobyt a vše s tím spojené (pro představu například uvedu, že každé pondělí děti obdrží čisté povlečení, mají možnost chodit na různé kroužky – o tom se ještě zmíním později; věnuje se jim dětská psycholožka, sociální pracovnice, praktická lékařka, výživová poradkyně atp.)
Pondělí je trochu výjimečné v tom, že dopoledne je takové volnější; po snídani (vždycky v pondělí jíme cornflakes s mlékem) a následných „domácích povinnostech“ (úklid ložnic, studoven, umýváren, chodeb a hřiště) mají děti (tzn. holky a kluci dohromady) sportovní kroužky, které si zvolily, tzn. buď chodí na basketbal, fotbal nebo taekwondo.
Po obědě kolem 13 hodiny holky odjedou do školy a mně začíná čtyřhodinová pauza, kterou trávím v dětském domově. V 18.30 vyrážím vyrážím s Ruth v dodávce vyzvednout holky z 1. stupně. Škola je naštěstí velmi blízko, pouhých 5 minut cesty. V 18:30 končí vyučování, holky vyběhnou ze tříd, seřadí se u brány, Ruth se zeptá učitelů, jak to šlo a jaké úkoly mají holky z 1. a 2. třídy (ony totiž ty malé mršky velmi rády říkají, že nedostaly žádný, ale vůbec žádný úkol). Pak si holky spočítáme, naskočíme do dodávky a jedeme do domova.
Přijíždíme před 19. hodinou a večeře se podává ve 20:00, takže tu hodinku mezi tím vždycky věnujeme třeba úkolům, častěji však nějakým pohybovým aktivitám, třeba zumbě.
Některým všechno trvá hrozně dlouho, ne pro pomalost, ale proto, že místo toho, aby dělaly, co mají, sednou si ke kamarádce na postel a mluví a mluví. Jiné jsou ovšem naopak velmi rychlé a šikovné a začínají plnit svou přidělenou práci (úklid) ještě před snídaní.
V úterý a ve čtvrtek je sborový zpěv a lekce hry na kytaru (kam jsem se zapsala i já a moc mě to baví, jsem úplný začátečník a je to sranda, máme dvě sympatické paní učitelky a je nás deset žáků; snažím se nevynechat žádnou lekci a ve volných chvílích procvičovat, abych šla dětem příkladem). V pátek dopoledne děti absolvují takové speciální přednášky o škodlivosti alkoholu, tabáku a drog na lidský organismus. Když jsem se jedné z těchto besed zúčastnila poprvé, připadalo mi to dost silné, vykládat třeba osmiletým dětem, co se stane s jednotlivými orgány člověka, když se hodně opije; nicméně poté, co jedna holčina přiznala, že její dvanáctiletý bratr (který také bydlí tady u nás v domově) už si doma dal párkrát pivo, došlo mi, že já žiji /žila jsem v naprosto odlišné realitě a tady se fakt vyplatí začít s prevencí už od malička, aby si děti neosvojily zlozvyky svých rodičů.
Každou sobotu dopoledne probíhá výuka katecheze a poté jdou děti na mši do místní kaple, kam občas přichází i jejich rodiče. Okolo 13. hodiny začíná porada, jíž se pravidelně účastní pracovníci domova a já, končí obvykle kolem 15 hodiny.
V neděli my dvě dobrovolnice máme jeden společný úkol, a tím je asistence na mši v místní kapli, obvykle slouží otec Salazar (je mu osmdesát pět let a mně připomíná otce Scholastika z pohádky Hrátky s čertem, je takový vtipný a stále veselý, jako většina salesiánských knězů, které jsem dosud potkala, a nosí brýle). Takže sečteno a podtrženo, o víkendu máme volno v sobotu odpoledne večer a v neděli v podstatě celý den.
Ohledně chodu dětského domova bych se ještě chtěla zmínit o jedné věci, která mi tu připadá skvěle vymyšlená, a to je tzv. Bosco-Main, aneb místní měna. Jsou to v podstatě body, které děti dostávají za dobré chování, dobrou spolupráci, plnění povinností; naopak je ztrácejí za špatné chování (hádky, pomluvy atp. jsou tady bohužel na denním pořádku), nepořádnost a neplnění povinností. Za 50 Boscos se holky mohou jít dívat na televizi, za 80 Boscos mohou jít do obchůdku, kde si mohou koupit – taktéž za „Boscos body“ různé věci (oblečení, boty, hračky, hygienické potřeby, trvanlivé potraviny – sušenky, olej, cukr – protože i takové základní věci jim občas doma chybí). Tento měsíc se musí holky obzvlášť snažit, neboť na přelomu října a listopadu se tu koná „Feria de todos los santos“ (Pouť u příležitosti svátku Všech Svatých) a ty, které nenashromáždí alespoň 280 Boscos, nebudou moct jít s námi.
Závěrem bych chtěla dodat, že se mi moc líbí, jak to tu funguje. Pro zdejší děti je dětský domov takovým bezpečným přístavem, nicméně nejsou tu jako skleníkové květinky odtržené od reality, naopak! Snaží se tu z nich vychovat spořádané a poctivé občany, zodpovědné za svůj život, veselé a zdravé bytosti. Samozřejmě je to vždycky běh na velmi dlouhou trať a výsledky nebudou vidět hned za ten rok, který tu s nimi strávím. Jsem ovšem velmi ráda, že můžu být součástí tohoto „mikro-světa“ a moc bych si přála, kdyby sem po mně přišel další český dobrovolník/dobrovolnice a mohla tak pokračovat česko-mexická spolupráce.
Díky moc, pokud jste dočetli až sem!
Z Colimy vás všechny zdraví vaše dobrovolnice Kamila.
Nezkrácenou verzi dopisu si můžete stáhnou zde: 2. Dopis Z Colimy
