Kde, kdy a jak se v Kongu hraje fotbal a bruslí… to se můžete dočíst v tomto článku od Klárky

Mým novým domovem je teď už skoro tři měsíce Bakanja centre, což je internát a zároveň škola pro kluky, kteří se nějakým způsobem ocitli na ulici – tzv. enfants de la rue. Školu navštěvuje něco málo přes 200 žáků, ale interních máme kolem 60.

Možná se ptáte, jak je možné, že dítě skončí na ulici? Pro nás něco zcela výjimečného je tady běžným jevem. Není nic zvláštního, když se dítě ocitne na ulici po smrti obou rodičů. Často také například se po smrti matky otec znovu ožení a nová matka odmítne přijmout děti za své a místo toho je týrá a vyžene z domu. Běžně k nám přijdou kluci s popáleninami či jinými zraněními…Ovšem zranění na těle nejsou nic v porovnání s tím, co toto chování zanechá na křehké dětské duši…


Ač je to překvapivé, velmi rozšířené je tady stále “sorcelerie” neboli čarodějnictví. V rodině se přihodí nějaká špatná událost (např. smrt někoho z rodiny) a dítě je pak obviněno, že za to může ono a je vyhnáno z domu.

A jak to tady vlastně celé funguje? První “záchytnou stanicí” je Bakanja Ville v centru města – tam můžou kluci z ulice přijít, uvařit si, umýt se a taky přespat. Je to všechno dobrovolné a kluci můžou Bakanja ville kdykoliv opustit – “útěky” jsou tu skoro na denním pořádku. Samozřejmá je přítomnost psychologa a sociálního pracovníka, kteří se snaží s kluky komunikovat, najít jejich rodiny (když nějaké mají) a vrátit je zpět k rodičům. Pokud se nepodaří kluky dostat zpátky do rodiny a zároveň jsou “bezproblémoví”, tzn. že neutíkají a mají zájem o studium, tak po vyhodnocení situace se dostanou k nám do Bakanja centre.
A jak už jsem zmínila u nás v Bakanja centre jsou kluci ubytovaní a taky tu chodí do školy. Každé ráno v 7:45 je hromadný nástup na dvoře školy, kdy kluci zpívají školní hymnu “Bienhereux Bakanja” a následuje slovo na den, které si připraví vždy jeden z učitelů. Poté začíná vyučování. V 10:00 je půlhodinová přestávka, kdy se kluci s nadšením pustí do hry fotbalu. Fotbal tu hrají snad všichni – často a rádi. A to klidně i naboso nebo v dešti… Bohužel doba utkání není omezena dvěma poločasy, ale koncem přestávky a tak se žáci po zaznění zvonku musí vrátit zpátky do tříd…

Po 12. hodině se vydává oběd a kluci mají až do 13:30 volno. Následuje odpolední výuka, která probíhá do 15:00. No a pak už se externí žáci rozběhnou zpět k domovu a naši interní mají program, který je každý den odlišný – pondělí, středa a pátek je to sport, tzn. většinou oblíbený fotbal nebo občas basketbal a v úterý a sobotu je to manuální práce – kluci zametají, myjí podlahy, sekají trávu, apod.
 Jinak každý čtvrtek otvírám knihovnu (kterou kdysi založily české dobrovolnice) a půjčuji klukům brusle ( které jsou nejvíc v oblibě a vždycky je o ně rvačka… bohužel použitelných kusů je jen pár a tak si kluci vystačí i třeba jen s jednou bruslí 🙂 ), tenis, deskové a jiné hry, puzzle a knížky… na knihovnu se kluci pokaždé těší a už od pondělí se mě vyptávají, jestli dneska otevřu knihovnu.
V 18:00 pak už je čas na úkoly a na studium. A jelikož se tady skoro nikomu do studia moc nechce, většinou je musíme k zasednutí nad úkoly nahánět…:)
Mezitím skupinka kluků připravuje večeři. Po spořádání večeře následuje “slovo na večer” a pak už hurá do postelí…

A co je tady mou náplní práce?
Já dopoledne většinou trávím ve školní kanceláři, kde je pořád co dělat a občas si beru kluky, kteří jsou na ošetřovně, k doučování…Taky učím angličtinu v šestém ročníku. No a odpoledne záleží na dni – buďto fandím při hře fotbalu (občas si taky kopnu do balónu) nebo jsem jen tak s klukama…Taky učím angličtinu ty, kteří mají zájem. Ve středu jezdím do Katimel, což je dům pro holky z ulice – to abych měla změnu a byla občas i v “dámské společnosti” 🙂 Čtvrtek je už zmiňovaná knihovna, soboty jezdím do Bakanja ville, kde taky s ostatními dobrovolníky otvíráme knihovnu a každou druhou neděli navštěvuji věznici, což je taky dobrá zkušenost (ale o tom třeba příště) …Jinak tady zatím úplně “nezubařím” – jen občas vypomůžu na naší ošetřovně (a musím říct, že už jsem se tu setkala se zajímavými případy) nebo ordinuji venku na lavičce, když některého z kluků zlobí zub 🙂
Menu