Jak jsem nepřednášela pro ministra zdravotnictví

O zdravé a pěkně vypadající zuby mají v Kongu zájem!

Výzva se vším všudy

Od února jsem začala pracovat (zatím) jedenkrát do týdne jako zubní lékařka na jedné z místních klinik. A protože Dr. Ben, se kterým tu spolupracuji, je zaměstnán i na univerzitní klinice, párkrát jsem měla možnost zavítat také do tohoto zařízení. Při jedné z návštěv mě oslovil profesor, zda bych nechtěla přednášet na menší konferenci, pořádané ke Světovému dni ústního zdraví – ve francouzštině Journée mondiale de santé bucco – dentaire. Byla jsem překvapená jak jeho otázkou, tak i tím, že tu vůbec Světový den ústního zdraví slaví a k tomu pořádají i konferenci! Mně to přišlo jako dobrý nápad a zároveň jako výzva, tak jsem s jeho nabídkou souhlasila. Přece bude fajn, když jim tu předám pár našich evropských poznatků ze stomatologie. To jsem však ještě netušila, co mě čeká.

Následující den mi Dr. Ben poslal program přednášek… a mě polilo horko… Hned po zahájení konference a přivítání účastníků následuje „Slovo ministra zdravotnictví“ – stálo v programu. Jak MINISTRA ZDRAVOTNICTVÍ?! Při zmínce profesora o „menší“ konferenci jsem si představovala nějaký malý sál s maximálně 30 účastníky a rodinnou atmosférou, kde se nad mou stále nedokonalou francouzštinou nikdo nepozastaví a bez povšimnutí přejdou mou špatnou výslovnost. A teď mám přednášet i pro ministra zdravotnictví?! Když jsem se uklidnila, tak jsem si řekla: „A co, jednou jsi na to kývla, tak to budeš muset nějak zvládnout!“ Aneb bude to výzva se vším všudy. A taky moje „cizokrajné“ jméno už bylo vepsané v programu mezi všemi těmi váženými doktory a profesory. Jednoduše už jsem z toho nemohla vycouvat.

Dlouhé čekání na ministra

A tak jsem se ráno 20. března vydala trochu nervozní, ale plná odhodlání na soukromou univerzitu Nouveaux Horizons nacházející se na druhém konci města, kde se měla konference konat. Univerzita je na místní poměry moderní a asi to je i jedna z nejhezčích a nejnovějších budov ve městě, takže jsem ji i bez použití kompasu či buzoly v pohodě našla. Hned po příjezdu se mě ujal jeden ze známých lékařů, tak jsem se necítila úplně osaměle a taky mě trochu uklidnilo, že tu někoho znám. Sál byl moderní, s dataprojektorem a protože bylo jisté, že se dneska pořádně zapotím, tak k mému štěstí i s klimatizací (která je tady opravdovým luxusem). Začátek programu byl plánovaný na 9:00. Když se ale v Kongu řekne v 9:00, tak to znamená, že v 9 hodin se teprve člověk začne doma připravovat a možná o hodinu později se dostaví na místo. Takže všichni vědí, že v 9:00 znamená vlastně kolem desáté. Já naštěstí už seznámena se zdejším „časovým posunem“ jsem dorazila v 9:30, abych měla ještě nějakou tu rezervu na aklimatizaci 🙂 Na aklimatizování jsem měla dostatek času, protože se slavnostně začalo až v 10:30. A čekalo se, hádejte na koho? Samozřejmě na pana ministra, který ale nakonec vůbec nedorazil! A já jsem si trochu oddychla. Ale i tak – poslal za sebe zástupkyni, která nám řekla pár slov úvodem, a mohlo se začít s přednáškami.

Výzkum a statistika prováděného zubního ošetření v provincii Katanga, problematika zákeřného onemocnění zvaného noma, možnosti ošetření různými výplněmi v zubním lékařství, modernizace a novinky v zubním lékařství (u této přednášky jsem se trochu pobavila nebo spíš pozastavila nad některými věcmi – to co u nás už desítky let běžně používáme a bereme jako samozřejmost, tu prezentovali jako „výdobytek moderní techniky“; naštěstí už mám nějakou tu zkušenost ze zdejší ordinace, tak mě to ani moc nepřekvapilo).

Na českou dobrovolnici se obraceli s dotazy lékaři i studenti

Čas běžel a doba jednotlivých přednášek se protáhla. Čekala jsem, kdy přijdu na řadu. Bylo jasné, že v původně plánovaných 11 hodin to nebude. V poledne menší pauza na kávu a sušenku. Očekávala jsem, že tu aspoň dostanu něco malého k jídlu, ale nic jiného než ta sušenka mi dopřáno nebylo, takže jsem byla hladová a po 14 hodině už i ten poslední střípek nervozity vystřídala únava a pocit odevzdání. A vlastně to tak bylo dobře. Když cca v 15:00 vyhlásili mé jméno, relativně v klidu jsem předstoupila před posluchače. I když mi původně bylo nabídnuto, že můžu přednášet i v angličtině, řekla jsem si, že to „risknu“ s francouzštinou. Když ostuda, tak pořádná 😀 A tak jsem mluvila na téma dentální hygieny – informovala jsem přítomné například o důležitosti výběru správného kartáčku či možnosti nabarvit zubní plak, o Bassově technice čištění zubů (kterou jsem i prakticky ukázala na modelu) a o tom jak to chodí u dentální hygienistky. A i když jsem občas hledala správná slova, všichni se zaujetím a trpělivě poslouchali.

Za mě můžu říct, že jsem z toho všeho měla nakonec dobrý pocit a po skončení konference za mnou chodili lékaři i studenti s otázkami týkající se dentální hygieny, anebo jen tak mi říct, že se jim to líbilo. Tak věřím, že i díky mému výkladu jsou teď zubaři v Lubumbashi bohatší o pár nových poznatků a já o cennou zkušenost (protože kdo jen tak může říct, že přednášel pro „zástupkyni konžského ministra zdravotnictví“ ?) 🙂

Klára

Menu