Jak mě znova naučili česky

Ano ano, je to tak, dočkala jsem se, přijeli další dva dobrovolníci z České republiky a to manželský pár Klárka a Pavel.

Koncem ledna jsem dostála pozváni, zúčastnit se formačního kurzu který se konal v hlavním městě, jelikož je hlavní město od Lufubu vzdáleno asi 16 hodin, tak jsem chvíli váhala zda jet nebo ne. Ale nakonec jsem teda usoudila, že bude fajn se podívat zas do města po těch 6 měsících v buši. No, co si budeme povídat, místní cesty a dopravní společnosti nezklamaly, moje cesta začala ve 03:00 a na místě v Lusace jsme byla až v krásných 21:00. Když jsem po 6 měsících znova došla střediska, přivítala mě ta otevřená náruč a vysmátý obličej fr.Chrise Kundy. Přivítali jsme se a on říkal že mi něco nebo někoho musí ukázat, i když jsem po té cestě skoro ani nevěděla jak chodit tak zvědavost byla silná a následovala jsem ho. Dovedl mě k jednomu domečku, zaklepal na dveře a ze dveří vykoukly dvě bílé tváře, ano byly to tváře Kláry a Pavla. Asi si dokážete představit jaká radost se do mě vnesla, když jsem naživo uviděla ty lidi na které jsem tak dlouho čekala. Samozřejmě s tím byly spojené i komické situace. Jelikož jsem asi 3 měsíce mluvila pořád jen anglicky, tak jsem prostě nebyla schopná přepnout do češtiny. Nějaký drátek mezi mozkem a pusou ztratil spojení, samozřejmě mojí milí Češi se tomu smáli ale byli trpěliví, a tak už další den jsem zase byla schopná mluvit naším jazykem.
Formační kurz jsme tedy prožili už všichni tři.
A tak Klárko a Pájo vítejte v Lufubu rodině
Menu