Líné slavení

Je parné nedělní odpoledne, slunce neúprosně pálí všechno, co mu přijde do cesty. I pouhé ležení a odhánění much se stává namáhavou činnosti, při které se tělo  plní kapkami potu. Jedna po druhé postupně stékají na podložku, na které ležím. Dnes (26. 6. 2020) je to na den přesně 40 let od příchodu prvních salesiánských misionářů do Papui a stejně tak 40 let od příchodu salesiánských misionářů sem do Araimiri.

Tohle místo se totiž stalo prvním útočištěm skupiny asi 5 salesiánských kněží a bratrů, kteří stáli u zrodu dnes již poměrně rozsáhlého díla zahrnujícího zhruba desítku škol na různých místech Papui a Šalamounových ostrovů.

Dárkové balení kakaruk s kytičkou
Komunita dnes
Komunita v Araimiri dnes
 

40 let je dlouhá doba a důvod k oslavám, které proběhly den předešlý. Na oslavu se sjeli lidé z blízka i daleka a společně s námi strávili sobotní den. Ten se započal uvítacím průvodem v tradičních oblecích za zpěvu domorodých písní. Malé občerstvení po cestě následovalo hned vzápětí. V nabídce byly čerstvé kokosové ořechy, pro které se používá označení „kulau“, jeden z hochů stál u hromady těchto kokosů a několika mrštnými pohyby mačetou je pro hosty načínal. Po krátkém osvěžení a vzpamatování se z náročné cesty se pokračovalo mší a programem, oboje bylo plné písní a tanců s dlouhou tradicí nebo připravených pouze pro tuto příležitost.

Hlahol a množství hostů přilákalo také mnoho lidí z okolních vesnic, kteří přinesli své domácí výrobky, a stinný plácek nedaleko kaple se v mžiku proměnil v trh nabízející zboží nejrůznějšího druhu. Tempem nekvapným se dostavilo odpoledne s obědem obsahujícím ne příliš lokální rýži, ale též banán na několik způsobů – vařený nebo obalovaný ságovou moukou a vařený společně s ní, což jsou místní speciality. K tomu plechovka sprajtu nebo kokakoly jakožto závan civilizace. Kolem třetí odpoledne je dokonáno. Hosté nasedají na přívěs malého náklaďáku a odjíždí zpět do Keremy, kde přenocují a další den se vypraví na dlouhou cestu do Moresby nebo ještě dále.

Čtyřicet let je vskutku dlouhá doba, lákalo by mě se tak trochu montypajtnovsky zeptat: „Co dobrého kdy Salesiáni pro Papuánce udělali?“, ale lenost vznášející se ve vzduchu parného nedělního odpoledne mě prostoupila natolik, že se jen společně s mávnutím ruky odhánějíce mouchu převalím na levý bok.