Našel jsem si tady rovnováhu mezi časem stráveným na farmě, workshopem a školou. Ve škole asistuji dva dny v týdnu v 8. třídě s matematikou v předmětu zemědělství a výživy. V tom zemědělství probírají hlavně zahradničení. Jinak jsem na farmě a ve workshopu, kde převážné spravuji rozbité věci. Posledně jsem spravil dvě flexi.
Opravy všeho druhu
Většinou to probíhá tak, že donesou něco rozbitého a zeptají se mě, jestli to spravím. Když se jich zeptám, jak dlouho to nejede a co s tím asi tak je. Občas pár let a takže neví co se s tím stalo. Občas když něco rozdělám tak zjistím, že už se to někdo pokoušel opravit. Ale je tady hodně přátelská atmosféra, a když něco potřebuji sehnat pro opravu tak po nějaké době se to sežene a podaří se mi to opravit. Co vidím pro mě jako nevýhodu a vidím rozdíl oproti tomu na co jsem zvyklý je v tom, že všechno zamykají. Třeba mají zamknutý sklad s nářadím a taky jednotlivě 3 skříně a bednu s nářadím. Takže hlavně ze začátku, když jsem něco potřeboval tak jsem postupně všechno poodemykal a pak to až našel.
V souvislosti s tímto, když mi něco trvá až moc dlouho si vzpomenu na citát, který nám řekli na přípravném kurzu: “Pracuj, jako bys měl žít věčně; žij, jako bys měl zemřít zítra.” sv. Augustin
Dovolená v poušti
Byli jsme na dovolené v poušti. Proč v poušti? Třeba proto, že jsme si chtěli v plné míře užít slunečního svitu. Skoro jako na pláži, jen bez vody. Cestou z Nairobi jsme se zastavili v Marsabitu, v salesiánském středisku, kde jsme strávili den. Mají tady střední školu a farmu. Pro mě byla zajímavá jedna budova s nádržemi na vodu, kde měli 120 m³ vody a pod tím pokoje.
Do Korru pořádným autem
Do Korru jsme přijeli v noci pořádným autem do terénu, protože tam nevede zpevněná cesta a s autem bez 4×4 se tam nedá dostat. Cestou jsme viděli pár žiraf a hyen. V Korru je nejstarší salesiánské středisko ve východní Africe. Mají tady nemocnici, školku a oratoř. Každý den odpoledne jsou tady převážně sportovní hry. Já jsem hrál hlavně volejbal, ale bez slunečních brýlí jsem nemohl skoro hrát. Skoro každý den do centra chodí převážně děti pro pitnou vodu. Protože místní bydlí v chatrčích a vodu do nich vedenou nemají.
První déšť v životě
Je to polopoušť, takže tam občas něco v obdobích dešťů naprší. Ale otec od nás nám říkal, že tam byl na návštěvě zrovna při prvním dešti po 3 letech. Říkal, že bylo zajímavé sledovat malé děti, které měli kolem 3 let vidící první déšť v životě.
Mají tady dvě study. Teď nějakou dobu mají novou 90 m, kde mají dobrou vodu. V té první je trochu slaná voda a ta další je vyschlá. Taky tady nedávno v zahradě začali pěstovat papáju, pomeranče a vinnou révu a já jsem sel mrkev a červenou řepu. Roste to tady extrémně rychle díky teplotě přes den kolem 35 a v noci 23. Kvůli slunci a písku to tady zalévají skoro každý den.
