Okénkem do školky

S čím si hrají tříleté děti v keňské školce? A co všechno se učí? Dobrovolnice vám toto okénko pootevře. 

Keňské děti chodí do školky povinně. Školní rok se skládá ze tří trimestrů, začíná v lednu a má vždy 3 měsíce školní docházky a potom měsíc prázdnin. Tříleté děti chodí do “baby class“, následuje “nursery class” a “preunit class“. Při vstupu do základní školy musí žáci prokázat, že už umí číst a psát. Musí do té doby umět anglicky, už ve školce nesmí mluvit svahilsky ani jejich kmenovým jazykem. Školka je ve slumu a rodiče za ní musí platit školné (i za uniformy).

Školka začíná ráno v 8 hodin, žáci mají půl hodiny na příchod do školky. I ty nejmenší tříleté děti chodí do školky samy (hodně dlouhou cestou). Do 9 hodin spí na lavici (postýlky nemají), nesmí mluvit a nesmí si hrát. Kdo promluví nebo zlobí, čeká ho rákoska, brečet nahlas nesmí.

Poté se společně zpívají písně – svahilské i anglické, často spojené s pohybem. Písní je opravdu velké množství. Recitují se také úryvky z Bible, které si musí pamatovat a jsou z nich zkoušeni. Na konci této části je modlitba Otče nás ve svahilštině a angličtině. Děti se učí sepnout ruce, sklonit hlavu, zavřít oči a plně se soustředit, někteří klečí – a opravdu je zřejmé, že jejich modlitba je vřelá a hluboká.

13 dětí ve třech lavicích není žádný problém

Často následuje výuka náboženství v podobě povídání příběhů z Bible a memorování jeho obsahu, někdy se zahraje i scénka. Poté jsou žáci rozděleni do svých tříd. Máme dvě místnosti a tři třídy, já jsem se svojí “baby class” spojená s “nursery class” v jedné místnosti. Mé děti sedí nalevo, je jich 13 a lavice jsou tři, proto sedí těsně u sebe. Nemohu používat pohybové aktivity ani nijak významněji rušit druhou třídu, vyžaduje se tu disciplína. I od mých tříletých dětí. Hrozbou je jim rákoska, já je naštěstí bít nemusím, je to v režii druhé paní učitelky.

První hodinu máme psaní písmen. Během roku se začíná s vybarvování písmen, poté následuje spojování teček ve tvaru písmene a kopírování písmen. Písanku si předepisujeme učitelky samy, děti mohou používat jen tužku a gumuje výhradně učitelka, aby žáci neroztrhli sešit. Další hodinu je pobyt na zahradě (jde spíš o malý prostor před školkou), děti se volně baví, hračky ani houpačky nemají, hrají si s kameny a pískem (a s tím, co kolem najdou). Další hodina je zaměřena na psaní číslic, rozpoznávání barev a tvarů… Každý čtvrtek myjeme s učitelkami podlahu a v pátky chodíme na zahradu do salesiánského střediska Bosco Boys Kuwinda (kde bydlím).

Jídlo do školky dováží prenovicové nebo aspiranti ze střediska na kolečkách, než přijdou, děti musí tiše spát na lavici. Před jídlem se společně pomodlíme, žáci si donesou krabičky a my jim nabíráme oběd. Každý den mají to samé – gideri (fazole s kukuřicí a špenátem) a anglický čaj. Učím je říkat “please” a “thank you” – když jsem zjistila, že ani neví, jak se řekne prosím svahilsky, střídám někdy svahilštinu s angličtinou. Po 13. hodině se žáci vydají domů a já zpátky do střediska, kde mám oběd a pokračuji v práci – doučování a evening class, ale o tom zase někdy příště…

Menu