Hlasitá hudba znamená jediné… otvírá se oratoř!!

Matěj se v Zambii zapojil do všeho velmi akčně, ne jen že opravuje koloběžky a hráz potoka. Ale troufl si i na fotbalový zápas.

Každý všední den ve 3 odpoledne se na hřišti zapíná hudba. To znamená jediné. Otevírají se dveře oratoře (když nejde elektřina tak je to bez hudby). Děti a mládež z vedlejší vesnice přibíhají na hřiště. Kluci si berou míč a začínají si kopat u jedné z branek, postupně se přidávají další a další, po chvilce jeden ze starších zapíská a kluci se rozdělují na družstva. Je jich tolik, že se družstev musí udělat hned několik. Tentokrát jdu s nimi poprvé hrát i já. Ještě si běžím pro boty i když skoro všichni ostatní hrají bosky. A začínáme! Pár spoluhráčů si zapamatovávám podle barevnějších triček, ale jinak nemám vůbec přehled s kým hraji ani kdo je proti mě. Kluci hrají perfektně a obehrají mě nejenom ti starší ale i ti mladší.

Nižší liga hraje vedle

Po zápase se jdu podívat dál. Vedle hlavního hřiště si kopou kluci, kteří se hlavního turnajového klání neúčastní. Bohužel na ně nezbyl už dobrý míč, tak mají svůj vlastní, je to směs plastových sáčků omotaných provázky a gumičkami. Naštěstí jsem vzal z domu pár věcí a míč byl mezi nimi taky. Dal jsem jim ho a jsem rád, že bude mít uplatnění. A ještě větší radost mám když vidím tu jejich.

Kousek vedle je dětské hřiště, mají tady pár houpaček, některé jsou rozbité a jednu nebo dvě prolézačky. Na prolézačkách si hrají ty nejmenší děti, hned jak mě vidí přibíhají, mávají a podávají mi ruce. Po krátké konverzaci, kdy se snažím zapamatovat alespoň pár jmen (která nejsou vůbec podobná těm našim) vytahuji balíček bonbónů. Dětem se rozzáří oči ještě víc a vrhají se na mě.

Každý den od začátku oratoře až do konce je vytáhlá dřevěná šachovnice a barevné žetonky, hraje se Dáma, s malou obměnou, kdy se muže skákat i zpět. Na zápas si musí děti ale počkat, je o ni velký zájem a tudíž i fronta.

Matěj opravář

Všude je hlína nebo uschlá tráva, jen malé hřiště na basketbal má betonový povrch, ale i tak jsou v oratoři dvě koloběžky. Obě jsou rozbité, chybí jim šroubek pro udržení zadního kolečka. Děti si je snaží opravovat tak, že si místo šroubku dávají krátký klacík ale vydrží jim to vždy jen pár odražení. Využívám vědomosti nabyté v dlouhodobé praxi strojaře a dávám se do opravy. Zanedlouho je hotovo! Bohužel z důvodu nedostatků materiálů jsem dokázal opravit pouze jednu a druhá utrpěla ztrátu i druhého kolečka.

Když funguje elektřina, tak je zapnutý i velký reproduktor u kterého se tančí, nebo alespoň vrtí do rytmu hudby. A to od těch nejmenších až po nejstarší. V Zambii všichni milují hudbu.

Dopolední práce ve škole

Ve středisku je zemědělské učiliště. Má asi 30 studentů, kteří jsou rozdělení do 4 tříd. Učí tam pár učitelů, kteří školu vystudovali před pár lety, jsou tedy od studentů starší jen o pár let. Možná proto mi docela dělá problém rozeznat kdo je kdo. Bezpečně to poznávám pouze ráno, když je nástup. Studenti stojí na jedné straně a učitelé se Salesiány na naproti nim. I přes teploty, které jsou ráno klidně i 30 stupňů, jsou všichni kluci v dlouhých kalhotách, učitelé mají košile a někdy i sako. Snažím se zapadnout a tak trpím v dlouhých kalhotách a košili s nimi. Na začátku dne jeden ze studentů přednáší modlitbu, někdy zazní i národní hymna nebo jiné písně, a nakonec následuje motivační proslov od jednoho z učitelů.

Někdy je to ale trochu jiné, místo aby se šlo po proslovu rovnou do třídy, jde se pracovat, tentokrát k blízkému potoku. Je potřeba opravit rozbitou hráz, která pomáhá nasměrovat vodu blíže k polím, kde je pumpa. Studenti se tedy jdou převléct do pracovního, bereme nějaké nářadí a vyrážíme směr k potoku. Se studenty plním pytle pískem a přehrazujeme potok. Je horký den, takže se to nakonec zvrhne v menší koupačku.

Cestu do školy nakládáme na vlečku traktoru bambus na opravu plotu a protože je na vlečce ještě místo, tak se svezeme zpět ke škole.

Menu