Polka s Polkou v Bulharsku

Naše dobrovolnice se vydaly na školení a odnesly si spousty zážitků

Obavy, o náročnosti školení  v rámci Evropského fondu solidarity (organizace pro dobrovolníky) předčily informace o tom, kde budeme ubytovány. Hotel Festa, na pokraji škaredé Sofie, se snažil svou polohu dohnat počtem hvězd na průčelí. Dychtivě jsme prošmejdily jeho internetové stránky, abychom zjistily, zdali se můžeme těšit na vanu. Rozmazleným středoevropankám se hrozně stýská po vaně. Ani spát jsme nemohly, jak jsme se těšily. O to víc bylo krušnější ranní vstávání a do Sofie jsme dorazily tak tak, že jsme se stihly zapsat.

První den, jsme se představovali navzájem s ostatními dobrovolníky z různých zemí, jako je třeba Turecko, Rusko, Litva, Německo, Portugalsko, Itálie, Gruzie a Francie. Potkali jsme tu i naše sousedky jazykem blízké, Slovenku a Polku. Abychom to měli pěkně barevné, bylo tu i zastoupení z Afrického kontinentu.

Druhý den jsme měli vypracovat prezentaci svého projektu. My dvě jsme namalovaly dobře známou oratoř v 4 v 1, jako cenu za Dona Boska. Během prezentací ostatních se kromě závisti mě vlastní zmocnila i nervozita, protože prezentovat něco mojí krkolomnou angličtinou musí být zážitek, pro tyhle lidi, co umí anglicky dost obstojně. Ostatní dobrovolníci byli z hodně zajímavých organizací, které měly v projektu například obnovu venkova.

Když to shrnu, každý den byla možnost ze sebe dělat šaška přede všemi. A všechny to ohromně bavilo. Nejenže jsme měli prezentovat naši rodnou zemi, ale i vymýšlet situace s problémy a jak je můžeme řešit. Bylo vtipné a zároveň inspirativní, jaké situace a prezentace vymýšleli ostatní. Protože program od školitelek nestačil, dobrovolníci v rámci kulturního večera hráli divadlo. Byla to pohádka o červené řepě, však ji znáte. Do role vnučky byla obsazena naše Markéta.

Celkově školení předčilo moje očekávání, zjistily jsme, že v Zagoře a taky Kazanlaku nejsme samy jako dobrovolnice. Kulturní výměna byla bohatá, já se naučila pár slovíček turecky. Ti, kdo se bavili s Markétou si mohli zatančit polku. To, že ji tančí s Polkou je jen náhoda. Asi úplně nejlepší na tomhle týdnu byl návrat domů. Do Zagory jsme se opravdu těšily. Za našimi otci, dětmi, i bulharštinou, která se nám stává čím dál bližší, na rozdíl od cizácké angličtiny. Jaké bylo shledání po týdnu, jako by se vrátila sestra z prázdnin. Jaké bude teprve shledání se skutečným domovem a rodinou! Těším se už teď na všechny: „Všude dobře a doma nejlépe“!

Přeji krasný a požehnaný advent! Ještě chystám adventní článek, ale při klesajících stupních klesá i moje inspirace (potažmo expirace) a rychlost kurzoru v textovém editoru.

Další informace o Bulharsku se můžete dočíst zde:  bulharsko.salesiani.cz

Menu