Letní tábory jsou pro holky. Kluci z Machaly nejsou bábovky, a tak po zimním táboře naše série pokračuje.
Romští kluci jsou fakt drsňáci. Kromě toho, že jsme založili druhou skautskou družinu, jedeme s tou první ve velkém stylu. Tábory v březnu snad nepořádají ani skauti v česku, protože by umrzli. Tentokrát skoro mrzlo dokonce i v Bulharsku. Ráno jsme se pomalu posbírali, podle toho jak kdo vstal a došel k salesiánům do centra na společnou snídani. Vyrazili jsme už před devátou, abychom v Kazanlaku stihli ještě nějaký program i dopoledne. Ukázalo se, že to bude procházka na Ťulbeto (místní velký lesopark na kraji města). Ještě předtím nás ale zaujalo schodiště. Dvakrát osm schodů… skočím je nadvakrát? To je výzva! Ano, klukům ulice stačí k radosti málo. V důvěře a modlitbě se nikomu nic nestalo ani po půlhodině skákání. A tak jsme mohli pokračovat na stromy, houpačky a jiné prolézačky. A když jsme se dlouho nevraceli, ukázalo se, že to bude i s obědem. Na vyhlédnutém místě sice nebylo moc závětří, ale o to lepší výhled na okolní krajinu a jako bonus i venkovní gril. Začali jsme rozdělávat oheň, loupat brambory, a vařit vodu na polévku. Podle slov jednoho z táborníků: “Skautská polévka je na zahřátí nejlepší, a chutná nejlíp.” Byla to polévka ze sáčku, která se měla dát do studené vody a dobře rozmíchat. My ji nasypali do vroucí vody s bramborami a samozřejmě se nám ji rozmíchat nepodařilo. Ale byla to skautská polévka, byla výborná, byla teplá a hlavně byla naše.
