Čekání na prince

To jsme takhle s komunitou jeli do St. Andrews, kde se seznámil princ William s Kate. Krásné univerzitní městečko to je, ale tentokrát tam asi žádný princ nebyl. Kromě výletu do St. Andrews, který byl náš poslední i s Maxencem, kterému dobrovolná služba už skončila, jsme během března pracovali ve dvou školách s prváky a druháky. Na návštěvu za mnou přijel bráška a podařilo se mi navštívit Bradavice, tedy vlastně hrad, kde se Harry Potter natáčel.

Na začátku března jsme se rozloučili s Maxence (dobrovolníkem z Belgie), kterému jeho služba tady ve Skotsku skončila. Společně jsme jako komunita zvládli výlet do univerzitního městečka St. Andrews. Pokud se zajímáte o britskou královskou rodinu, budete asi vědět, že právě v tomto městečku studoval princ William a potkal zde svou nastávající manželku Kate. Představte si, že jsme si dali horkou čokoládu v kavárně, kde společně byli na rande. Kavárna má na výloze napsáno „Where Kate met Will for coffee“ = „Kde Kate byla na kávě s Willem.“ S dobrovolnicemi jsme čekaly, jestli v době, kdy jsme pily naši horkou čokoládu, nepřijde nějaký princ pro nás. Ale nepřišel… Asi si máme do své knihy života napsat jiný příběh. V průběhu března jsme pracovali na dvou školách. Pokračovali jsme v st. Maurice’s, ale tentokrát s obnovami pro první ročníky, a v Queen Margaret academy v přímořském městečku Ayr, kde jsme pracovali se studenty druhých ročníků. Tady jsem se pustila do vedení náročnějších programů. Náročnějších pro mě, protože vyžadovaly delší vysvětlování a popisování toho, co se bude dít. Měla jsem čas na to si vše nachystat a připravit se na to, takže to s Boží pomocí a týmem v zádech dobře dopadlo. Aktivity proběhly, studenti se zapojili. Vzpomínám si ale, že některé třídy byly docela oříškem. Někteří studenti se totiž už od začátku ve všem stavěli do opozice. Naštěstí na to není člověk sám a v týmu se snažíme hledat cesty, jak to nejlépe ustát. Zajímavým paradoxem je, že mnozí z těch, kteří hodně věcí bojkotovali, přicházeli následující dny za námi, aby nás pozdravili, a chtěli si s námi povídat. Pro mnohé tedy musel ten bojkot být jakýmsi ochranným mechanizmem, protože program s námi, byl pro ně něčím novým. Mám ráda ty chvíle, kdy studenti, se kterými jsme už pracovali, přijdou znovu a chtějí s námi trávit čas. Obvykle se společně zasmějeme a oni se sester ptají, jestli ještě někdy budou obnovu mít. To mě vždycky zahřeje u srdce. I s prvními ročníky v st. Maurice’s máme za sebou mnoho super zážitků. Jejich obnovy byly zaměřené na utužování třídního kolektivu, budování komunity a trénování spolupráce. Jednou z aktivit, kterou prváci společně dělali, bylo stavění mostu z novinového papíru tak, aby most unesl malé autíčko a případně po něm mohlo autíčko přejet. Při reflexi po skončení si měli studenti uvědomit, co to znamená spolupracovat, jaké mohou vznikat problémy a nedorozumění, jak jim předcházet a jaké role se v týmu mohou objevit. Na otázku, co by příště udělali jinak, aby dosáhli lepšího výsledku, obvykle odpovídali, že by spolu více komunikovali… Popravdě si myslím, že to je něco, na čem člověk musí pracovat celý život. Během března jsem tu také měla moc milou návštěvu z Česka. Přijel za mnou bráška Vojta se svou slečnou Terkou. Měli jsem možnost podniknout pár společných výletů i obohatit večer v komunitě hraním na kytaru a zpěvem. Počasí se postupně zlepšuje a slunečných dní přibývá. To si potom člověk to chození po venku hned jinak užívá. Obzvlášť když má člověk parťáky na výlety. Asi tak jako na hodně místech pro světě, i tady v Glasgow proběhlo (a probíhá) několik akcí na podporu Ukrajiny a modliteb za mír. S komunitou jsme se 25.3. přidali k modlitbě růžence na George square v centru Glasgow. Náměstí bylo plné a byl to silný zážitek. Na poslední týden v březnu za námi přijela sestra Pauline – představená salesiánek pro Británii. Byla s námi ve spolču, ve škole, párkrát nám uvařila a všechny jsme měly možnost si s ní osobně popovídat. Byla to oficiální návštěva – vizitace, ale všechno bylo naprosto nestrojené a milé. Ona sama byla před pár lety součástí URSpace, takže věděla, jak vše chodí a hodně nám pomáhala. Také jsem ještě jednou vyrazila na zájezd, tentokrát na hrad Alnwick. Na tomto hradě se natáčelo několik scén z prvních dílů filmu Harry Potter. Přes zimu hrad obývá rodina Percy. Na jaře však hrad otevírají veřejnosti. Interiér hradu byl útulný. Krásně zelený trávník i rozkvetlé narcisy dodávaly tomu místu super atmosféru. Bylo krásně slunečno a já byla vděčná za příležitost objevovat další kouty této země. Jak mnozí víte, poštěstilo se mi, že jsem na Velikonoce mohla opět přijet domů – pomoci s tím, co bylo potřeba, potkat se s přáteli a rodinou a osvěžit se. Cesta domů i zpět byla zase dobrodružná, ale o tom vám napíši v dalším dopise.
Menu