Žádné pomalu, žádná před-matematická nebo před-čtenářská gramotnost ale pěkně hned dril čtení a psaní s tím že než jdou do první třídy, musí projít testem a když ne, sorry, rok si ještě počkáš. Nutno taky podotknout, že obvykle do školky chodí děti z bohatších rodin, ale protože jsme v Lufubu, chudé vesnici a myšlenka drilovat takto malé děti se nám moc nelíbí, tak jsme si zvolili vlastní cestu – takové česko-zambijské školství .

Určitě se ptáte, no, ale co ten test, kterým musí děti projít před nástupem do ZŠ? Tak tady v Lufubu to není s tím testováním zas tak žhavé, a pro nás i děti je to obrovské plus.

Jak vypadá takový den v naší školce? Zezačátku to vypadalo dost komicky, každý den jsme s mojí spoludobrovolnicí Klárkou přicházely zpět do komunisty úplně vyšťavené, ne z toho že bychom měli velký počet dětí, ale spíše z toho, že tyto děti nejsou zvyklé snad na žádný řád. Těžko si zvykaly i na jednoduchá pravidla a slovo koncentrace tu bylo spíše k smíchu. Každý den jsme šly znova do školky s motivací a novou dávkou síly. A nyní jsme se posunuli o tři týdny dále a co se ze začátku zdálo jako nemožné, se stává pomalu možným, děti už jsou schopny sedět cca 20 minut na kroužku, koncentrovat se na práci u stolečku, ať už se jedná o vyrábění, anebo o nějaký jednoduchý pracovní list, světě div se, ono to funguje! A dokonce jako zlatý hřeb některé děti už chytají i angličtinu (o tom, jak s dětmi komunikuji, když ony nerozumí anglicky a já umím jen základy bemba, třeba příště). Samozřejmě to stále ještě všechno není eňoňuňo, chce to trpělivost a ono to půjde…

Konečně ale tedy jak vypadá ten den v naší školce, nebo spíše – jaký je náš plán, který ne vždycky funguje:

7:30-8:00 příchod dětí

8:00-8:15 společné zahájení celé školky, nějaké to zpívání, modlitba…

8:15-8:35 ranní kroužek-kdo je dnes v MŠ, jak se dneska máš, opakování slovíček k tématu a zpívání

8:35-9:00 práce u stolečku (nějaký pracovní listy -zamereni spíše na edukaci)

9:00-9:30 pohybovky venku-hry, závody, cvičení atd..

9:30-10:00 nějaká další práce u stolečku většinou teda méně náročná tipu- malování, vyrábění

10:00 -10:30 svačina úklid třídy, mytí nádobí po svačině hry na dětském hřišti.

10:30- 12:30 tzv workshopy. Každá z učitelek má nachystanou nějakou nabídku a děti si zcela volně můžou vyhrat co chtějí dělat a nebo jestli chtějí třeba jen běhat po venku.

Musím říct že během těch tří týdnů vidím progres a začíná to nějak vypadat, ale stále kdybyste navštívili naši školku, tak byste se možná popadli za hlavu… Jelikož víme, s kým pracujeme a odkud děti pochází, nesnažíme se je nějak měnit, a tak jako všechny děti jsou i tyto někdy zlobivé a někdy naprosto úžasné. Dětem nastavujeme jasná pravidla, ale zároveň jim necháváme volnost, protože taková je tu mentalita. Pokud děti nezvládají být ve třídě, vždy je venku jedna učitelka, se kterou můžou být venku a až jsou unavené, zase přijdou. Jsou i dny kdy si některé děti zvolí být celý den venku – i to je v pořádku, a až je venek omrzí, tak přijdou do třídy a pracují s o to větším zápalem

Přikládám pár fotek, ale chtěla bych vás upozornit, nezděste se toho, jak naše třídy vypadají. I přes to, že se vybralo takové množství peněz, v okolí je velmi omezená možnost něco koupit, a když chceme něco za rozumnou cenu, musíme do hlavního města Lusaka, které je ale od Lufubu vzdáleno asi tak jako Ostrava od Paříže. Taková cesta se vám nechce úplně absolvovat často, proto školku zdokonalujeme za provozu, když vidíme co je konkrétně potřeba a když má třeba zrovna někdo cestu do hlavního města Zambie.