Sportovní týden

Víte k čemu jsou třeba slupky od obilí při skoku do výšky? Renča píše další sportovní zážitky s Tanzánie

Sportovní týden jsme oficiálně začali nedělním maratonem. Pro studenty, školní sbor, bratry a kněze, no prostě pro všechny, kteří se chtěli zúčastnit, byla připravena trať o délce asi 20 km do nedaleké vesničky a zpátky. Cestou bylo pár kontrolních bodů, kde se běžci museli hlásit a kde se mohli také občerstvit. První blázni doběhli do cíle asi za hodinku a musím říct, že i když netrénuji, běhají jako střely.

Když jsem se pár dnů před startem ptala na trať, nikdo mi nebyl schopný odpovědět, kudy se poběží. Každoročně mění trať, před startem je to tajemství, a víte proč? Oni to jsou totiž velcí koumáci a velcí podvodníci. Kdyby věděli, kudy se poběží, jsou schopní potichoučku vystartovat rychleji a běžet dřív. Napadlo by vás něco takového?

  

Od pondělí do pátku měli studenti místo odpoledních her soutěže v mnoha disciplínách. Z atletiky to byl běh na 100 m, 200 m, 400 m, skok do výšky, skok do dálky, trojskok, hod oštěpem; cyklistika(kdo pojede nejrychleji a kdo nejpomaleji). Přenášeli lahev s vodou na hlavě, zvedali činky, ve skupinách protahovali lana. Tyto kvalifikace většiny disciplín pak vyvrcholily sobotním závěrečným dnem. Každý “House”(studenti rozděleni do skupin tzv. house) si museli vyrobit velký stan, připravit kola a další pomůcky k soutěžím. V sobotu jsme začínali mši svatou v šest ráno, pak snídaně a poslední dolaďování. Studenti se shromáždili na hřišti, seřadili se podle “house” v barevných tričkách. Zazpívali hymnu a předvedli své skautské dovednosti (musím říct, že je fakt drilují, ale výsledek stojí za podívanou – nástup, pochod a pokřiky tisícovky studentů – naprostá paráda). Pak se rozběhly finální disciplíny. Studenti i diváci si to náramně užívali.

    

Přišly děti z Didie, tak jsem také já měla o zábavu postaráno. Spousta dětí, ale nejvíc mě zaujala holčina (10 let) se svým osmiměsíčním bratrem na zádech v šátku. Ano, i takové děti dohlížejí na své mladší sourozence. Ani si neumím představit tu zodpovědnost, v tom věku…

Krátká přestávka na oběd a pokračovali jsme v dalších disciplínách. Sluníčko hezky hřálo (mě ovšem zase spálilo), větřík pofoukával a my jsme doběhli do konce. Vyhlášení výsledků a úklid.

Co mě na tom všem překvapilo nebo pobavilo? Tak třeba to, že trať maratonu je tajemství až do výstřelu, aby nikdo nepodváděl. Když skákali do výšky, dopad nebyl do matrace, ale na slupky z obilí. Atletický ovál byl na trávě a lajny byly udělané olejem. Běhali a jezdili bosky. Překvapilo mě to, že běh raději nedokončí, než aby se zahanbili špatným výsledkem. Ale i to, že je pro ně motivace v podobě výhry jako: zubní pasta, krém, bonbon nebo lízátko.

A tak jsme si to všichni náramně užili.

Menu