V rytmu ghanského hip hopu

Tanec na ulici se všemi zvuky, které si jen umíte představit

Těšila jsem se na hudbu, jiný rytmus a písně. Během mší používají bubny, tamburínu a občas klávesy. Umím hrát na klavír, ale to jsem netušila, že v tady to bude jiné. Budu psát spíše drobné postřehy. Jsou to maličkosti, ale ukazují na to, že něco může být jiné.
  • Neznám melodie písní. Noty nemají a s tóninou se trefují podle toho, jak zpívají lidé. To jde naučit, ale nikdy jsem to nedělala a musela bych cvičit.
  • V Noviciátu jsem jednou měla možnost být na zkoušce nové písně. Představte si dvacet mladých mužů s krásnými vyzpívanými hlasy. Dostali nakopírovaný text, kde byli takty a místo not DoReMiFaSoLaSiDo. A většinou zpívají Accapela(bez doprovodu) čtyřhlasně.
  • V době postní se zpívají pomalejší a méně nebo vůbec se používá buben a tamburína. A v Boy´s Home kluci poprvé zpívali místo křičení s bubnem.
  • Bubnují téměř všichni, někdo lépe, někdo hůře. A mnoho lidí si během dne hvízdá.
  • Jinak Ghana má své zpěváky a pop music a ráda bych vám poslala nejznámější:
    • https://youtu.be/IHjV0kzFKG8 (kdekoli to uslyšíte, všichni začnou tančit, v Ghaně nejvíc frčí HipHop a kluci jsou v tomhle úžasní)
  • Mnoho lidí má v uších sluchátka, stále někde vyhrávají reproduktory, ve městě slyšíte reklamy z reproduktorů, z kostelů ohnivá kázání a mnoho lidí káže na ulici o náboženství s mikrofonem a reproduktorem. Auta troubí a lidí pokřikují. Večerní ticho se nedodržuje a každý může dělat hluku kolik chce.
Je to jiné. To mi zní v hlavě, když nad tím přemýšlím. Všechno má svou historii a důvody. A na vše se dá zvyknout a vidět v tom krásu. Jeden z rakouských dobrovolníků se vyhýbal tanci celý život. Zde se přidal v oratoři k taneční skupině a je velmi dobrý. My se občas příliš bojíme vyjadřovat se pohybem, tančit na ulici, zkoušet nové, pohltit se rytmem a vypnout, užívat si chvíli. Tohle mám ráda.