Don Bosko má svátek jen jednou za rok… ale jednou je málo. A tak jsme ho v Bulharsku oslavili rovnou třikrát: 27., 30. a 31. ledna. Každý den byl jiný, každý trochu chaotický, ale všechny měly jedno společné: spoustu dětí, smíchu a (hodně) jídla.

Celý dopis si můžete také poslechnout:

Don Bosko v Kalitinovu

První oslava proběhla v Kalitinovu 27. ledna s místními dětmi. Připravili jsme pro ně tři stanoviště – výrobu masky psa Siváka, puzzle a kvíz. Děti si mohly vybrat, na které stanoviště půjdou. Hodně je bavila výroba masky a skládání puzzlů. Starší děti si troufly i na kvíz.
Po stanovištích jsme měli společnou modlitbu a krátké slůvko na téma: Kdo je pro mě Don Bosko. A protože žádná správná akce se neobejde bez jídla, následovalo občerstvení – brambůrky, pití a volné povídání. Prostě takový pohodový večer.

Velká akce s dětmi ve Staré Zagoře

O tři dny později jsme slavili svátek i ve Staré Zagoře, kam dorazilo asi 60 dětí. Každé dostalo kartičku se stanovišti, která muselo splnit. A že jich nebylo málo – celkem sedm. Děti si vyzkoušely stanoviště: výrobu masky Siváka, puzzle, šifry, lovení slov, vyrábění rámečku na obrázek, hru nebe–peklo–ráj a taky střelbu na kelímky (ta měla tradičně největší úspěch). Za každý splněný úkol dostaly značku – a kdo měl všechna, byl vítěz.Na závěr jsme měli prezentaci o první fotce Dona Boska a o tom, kým vlastně byl. Potom přišla ta nejlepší část pro děti: pizza a pití. Následovala už jen společná fotka a rozchod domů.

Velká oficiální slavnost

Hlavní oslava přišla 31. ledna. Přípravy začaly už několik dní dopředu a zapojila se celá komunita i zaměstnanci. Vařilo se ve velkém: ruské saláty, bramborové saláty, řízky a rolády. Bylo toho opravdu hodně.
Na slavnost přijelo asi 120 lidí z celého Bulharska i z Česka. Spousta hostů ve středisku i přespávala, kvůli daleké cestě. Program začal východní mší, která se dokonce vysílala živě na Rádio Ave Maria (zde). Následně biskup sofijské diecéze, Petko Valov, vysvětil ikony v kostele a autorka jejich malby je poté návštěvníkům osobně představila.
Pak přišla aktivnější část programu: dobrovolníci a salesiáni zahráli píseň foukáním do lahví (ano, opravdu), skauti zazpívali písničku a dívky z holčičích setkání si připravily taneční vystoupení. Hosté byli nadšení a zaujatí.  Po tom všem byl čas na občerstvení – bylo výborné a někteří hosté navíc přivezli vlastní dobroty. Ke konci jsme si ještě zahráli florbal s dětmi. Hosté se pomalu loučili a odcházeli domů.

Byly to tři dny plné lidí, radosti, her a jídla. A hlavně tři dny, kdy byl Don Bosko mezi námi.

dobrovolnice v Bulharsku, Marie-Anna Kapicová (edit. SADBA)