Poslední dny v Zambii jsou za mnou a já jsem zase doma v Česku. Nacpávám se tunami sýra, zvykám si na nový režim i na evropský styl života…

Dopis si můžete také poslechnout:

Loučení

Všichni se diví, že ani nejsme moc opálené. Není se čemu divit – vracíme se k vám ze zimy. Paradoxně je tu teď větší teplo než během našich posledních měsíců v Zambii. Největší viditelnou změnou je ale asi délka dne. Zatímco v Zambii slunce zapadalo kolem šesté večer a během chvíle byla úplná tma, tady si na ni musím pěkně počkat. A přiznávám, že dlouhé letní večery si opravdu užívám.

Loučení bylo dojemné. Děti mi budou rozhodně chybět a už teď je mi občas smutno, když si uvědomím, že už nevidím jejich rozzářené úsměvy. V secondary school jsem si pro ně připravila rozlučkovou hodinu, během které jsem jim ukazovala fotografie z Česka a vyprávěla o tom, jaké u nás máme podnebí nebo jak funguje doprava. Ochutnaly také upečený perník a nechyběly ani české tance a lízátka. 😊

Na základní škole a ve školce jsem zvolila jednodušší program – společně jsme se dívali na Disney pohádky nebo na Krtečka. Ten se u předškoláků stal velkým hitem, přestože žádného skutečného krtka nikdy neviděli. 😊

Nejzábavnější bylo loučení v oratoři. Byla to sice docela výzva, ale nakonec se nám podařilo pronajmout na jedno odpoledne skákací hrad, takže se děti opravdu vyřádily. Chvílemi pod náporem dětí skoro ani nebyl vidět a nějak to usměrňovat bylo prakticky nemožné. Hlavní ale bylo, že si to děti naplno užily.

Na konci služby jsme navíc obě s Terezkou měly návštěvy z Česka – za mnou přijela skoro-Albánka Maruška se sestrou Luckou. Samozřejmě jsme je hned zapojily do pomoci v oratoři. Děkujeme! Stihly jsme také poslední návštěvu komunity na severu v Kazembe, takže nechyběly vodopády, projížďka na kajacích ani symbolické „dobytí Konga“.

Cesta domů proběhla bez problémů a na letišti už na mě čekal uvítací výbor – dokonce i s velkou cedulí, abych je bezpečně poznala. 😊 A na co jsem se těšila nejvíc? Samozřejmě na lidi – na rodinu a kamarády. A také na to, že na pár dní uteču do přírody za sourozenci a dalšími dětmi na tábor. Ani jsem netušila, jak moc mi po roce bude chybět les.

A co dál

Teď se chystám na svatbu bratra Dominika a potom mě čeká další prázdninový program, mimo jiné třeba CSM v Ostravě. Od podzimu se vracím do školy – budu pokračovat v navazujícím magisterském studiu a zároveň začnu učit. A upřímně? Už se těším, že to bude česky!

Rok v Zambii mi dal opravdu hodně. Naučila jsem se spoustu nových věcí, i takových, které by mě před odjezdem ani nenapadly – třeba šít na manuálním šicím stroji a přešívat klukům kalhoty. 😉 Získala jsem větší jistotu při mluvení před lidmi a přestala jsem se bát mluvit anglicky.

Odvážím si ale i mnoho věcí, které se slovy popisují jen těžko. Ty se prostě musí prožít. Afričančata člověka naučí o světě i o sobě samém víc, než by čekal. Učila mě dívat se jinýma očima. A najednou člověk mnohem víc přemýšlí nad tím, co je v životě skutečně důležité…Za ten rok jsem nesmírně vděčná. A vím, že kousek mého srdce už navždy zůstane v Zambii. ❤️

Krásné léto a prázdniny přeje
Afričanka Maggie

Markéta Bernardová, dobrovolnice v Zambii (edit. SADBA)