I pro mě končí moje zambijská etapa života. Stala se ze mě Afričanka, naučila jsem se novým věcem, potkala spoustu nových lidí, dospěla a změnila se. Chtěla bych s vámi sdílet radost, jako to dělají naše děti. A napsat pár vět o jejich úsměvech…
Dopis si můžete také poslechnout:
Čas plyne. Přináší období začátků, seznamování a učení se nových věcí, nového života. Ale i čas loučení a konců… Aby zase mohl přijít začátek něčeho nového – jiného, ale jistě také krásného a napínavého zase novým způsobem. Život jde dál…
Od ucha k uchu
Když jdu ráno do školky,
Děti nemaj bačkůrky,
Zato mi běží vstříc s otevřenou náručí,
úsměv vyčtu i z těch čokoládových očí.
Smějí se velmi rády,
se svými kamarády.
Nadšené jsou úplně vždycky,
i když neumí moc anglicky.
Když skáčeme, kreslíme či jen tak blbneme,
Zpíváme, běháme nebo jen tancujeme…
Smích je totiž stejný v Zambii i v Česku,
dodá vaší tváři i pohledu lesku.
Moudří lidé snad možná tuší,
že smát se s dětmi léčí duši…
Miluju dětské úsměvy
Lék na všechny bolístky, neštěstí a starosti.
Nemusíte být bohatý, abyste se mohl smát. Naopak život v chudobě často přináší víc úsměvů. Je lékem.
A ty oči, člověk v nich vidí plamínky, čiší nadšením a kdejakou rošťárnou.
Měli bychom se více smát, usmívat na druhé. Mohli bychom se tomu učit u našich Afričančat.
Smích totiž spojuje, hřeje, hledá cesty a staví mosty. Uzdravuje a léčí bolest.
A nemusíte si ani rozumět, úsměv je stejný v češtině, angličtině i bembštině 😉😊…
Nebojme se radovat, smát se z plna hrdla, klidně i sami sobě. Nestydět se za radost a smích, jako to umí naše africké děti. Ale vlastně i ty české. Takovéhle věci totiž spojují všechny děti na planetě.
Jsme nablízku dětem a mladým,
aby mohli vyrůstat v lásce a naději
