Některá lidská přání se plní na počkání… a na některá si musíme počkat déle
Někdy jsem si přála vyzkoušet si učit ve školce a zároveň jsem toužila učit hlavně v první třídě, kde se děti učí základy čtení, psaní, počítání (na čem budou stavět celý život)… A v Keni se mi to vlastně vyplnilo – učím ve školce, ale tady je školství jiné, a proto učím právě to, co bych učila v první třídě u nás… Pan Bůh má smysl pro humor…


Pár zážitků ze školy
Každé ráno po cestě do školky naberu pár dětí a jde se mi do práce hned veseleji. A co teprve když při pojmenovávání barviček v přírodě narazíme na krásné květiny a popadne nás vášeň ve zdobení vlasů. Tady dívčí srdce ožívá… A chudák chlapeček, který šel s námi (ten vzadu na fotce, který se nechtěl fotit), vůbec nás nechápal… To se nám cesta pořádně prodloužila!
Než jsem stačila najít foťák, spadly jí ty tašky. Ale předtím je nesla všechny!!! Naše nejmenší holčička v “baby class”… Příště musí být “Teacher Markéta” rychlejší!

Perlička ze školy – do třídy nám pršelo a jeden prenovic o mě prohlásil, že jsem duší Afričanka, protože nosím dlouhé šaty jako africké ženy – jedno děcko mu na to řeklo, že ne, že jsem bílá (muzungu), prenovic ho ale hned utnul, že se nemůže dívat jenom zvnějšku, ale i zvnitřku – a to jsem Afričanka!!!
… myšlenka na závěr
Řeholní bratr z komunity nám včera vyprávěl, co mu jeden známý doktor povídal. Byl podávat léky jednomu chlapci v nemocnici a když mu je dal, chlapec ho vzal za ruku a řekl mu, aby mu dal ještě jeden lék na to, aby už nikdy nemusel hladovět. Lékaře to zarazilo… A mě taky.