Knihy a básně, je mi tu krásně

Jak to tak bývá, tak je čas práce a čas odpočinku. Už včera večer jsem byl rád, že je vlastně neděle a já budu moci trošku vypnout.

Máme v komunitě zvyk, že v neděli je vše privátní, to znamená, že nemusíme ctít dobu, kdy se jdeme modlit nebo kdy jíme. Jak kdo má chuť a čas, tak se zařídí.

Sobotní večer máme tradičně s aspiranty nějaké hry nebo dáme film. Občas promítám na zeď a jindy se jen mrkneme na notebook. Včera jsme se dívali na film s názvem Escape room. Musím říct, že napětí a akčních momentů tam bylo tolik, že jsem byl vtažen a velmi jsem si to užil. Jedli jsme při filmu sušenky, pili kokakolu a pohodlně seděli v křesle. Všechny filmy, co mám, jsou vlastně darem z Chingoly od Malawijského mladého učitele, dobrovolníka.

Překvapivý dar

Protože je neděle a je tradicí, že nám do komunity přinesou nějaké jídlo, tak jsem napjatý, co to bude. Většinou typuji rybu, málokdy přinesou fazole a úplně vždy je to nšima (kukuřičná kaše). Je to vlastně zajímavý, každý se mne tu ptá, jaké máme hlavní jídlo a když odpovím, že my nemáme jedno hlavní jídlo, tak jsou překvapení. Odpověď je, že máme vždy něco jiného, tedy že jsme tržně propojeni se světem a že jíme jednou rýži s něčím, pak brambory, pak těstoviny, chleba (v případě guláše), knedlíky. Hlavní jídlo je tu nšima a k tomu co se dá sehnat a najít. U nás v komunitě, díky Bohu, máme cirkulaci brambor (častěji sladkých), rýže a nšimy. Tuto neděli ale nastala změna a já nemůžu uvěřit očím. Možná nám donesli špatný kastrol, ale máme nšimu s pečenou slepičkou (kuřátkem). Říkám si, že nás Bůh dnes chtěl mimořádně překvapit a děkuji za tu jedinečnou příležitost, téměř po sedmi měsících vidět darované maso.

Čeština není na pořadu dne

Co se týče plánu na dnešek, tak bychom rádi trošku pokročili v kytarovém sdílení schopností a já osobně bych rád dočetl knížku autobiografických vzpomínek Dona Boska na jeho dílo a působení v prvních okamžicích (letech) v oratoři. Taky se pak intenzivněji mrknu dále, co je psáno v exodu a třeba překročím i prvních sto stran Starého zákona. Vše tedy v angličtině a za to jsem rád, českou knížku tady neakceptuju, byla by na škodu a jsem rád, že jsem si i přes rady druhých téměř nic nevzal.

Musím se přiznat, že mne stále pronásleduje únava a já jí často jdu i naproti. Přes noc je tu chladno a přes den by se dalo chodit “na ostro”. Prostě specifické podmínky, ale dá se v nich žít s úsměvem.

Žně Jacka a Popa

Protože je skoro polovina června, nastala sezóna POPO, tedy ovoce zvané popo. Právě dozrává a je velmi osvěžující. Chuti je nevýrazné, nedoslazené a ani nijak nevoní, ale je osvěžující a s tvarohem a medem, či marmeládou nebo banánem je super. Dnes jsem snídal jednu housku s ramou, banánem a popem.  Strom jackfruitu je nádherně obsypán ovocnými báněmi a čekám na to, až se bude dát říct, že nastávají dny nebo žně Jacka. Banány rostou celoročně a počasí je nezajímá, jen je třeba je zalévat, aby byli větší a chutnější a početnější a a a… kdo ví co ještě.

Dnes jsem se rozhodl, že půjdu osobně pogratulovat i naší schole a nějak je povzbudit, aby šli v této službě dál. Někdy vnímám, že právě tohle se musím naučit dělat, protože sám pociťuji radost z pochval a jakési úcty.

Menu