Popeleční středa se blíží a před postní dobou je třeba oslavit konec zimy. Ekvádor není výjimkou.

Taita carnaval a mama carnaval! Každá komunita představila svého „tátu a mámu karnevala“. Předevčírem se zahájilo a bude to probíhat dva týdny. Po celou tuto dobu se vám může stát, že vás někdo zmáčí od hlavy až k patě, posype moukou či zacáká bahnem nebo postříká podivnou bílou pěnou. A vy nemůžete říct vůbec nic, protože to je Carnaval:-) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

      

Eliška také dostává zajímavé otázky od obyvatel města.

Nilda, nesměle: “Eliško, můžu se tě na něco zeptat?” Já, překvapeně: “Jasně” Nilda: “Ty používáš make-up?” Já: “Tady ne, v mojí zemi občas.” Nilda: “Hm… vždycky, když tu projíždí nějaké bělošky třeba na kole, tak všechny mají make-up.” Já: “No, používá se to hodně. U nás skoro všichni.” Nilda: “Aha.” pauza “A Eliško, proč to používají? To je tam u vás taková zima?” Dámy, něco k zamyšlení, proč si, některé z nás dennodenně, plácáme něco takového na obličej. A ještě k tomu se tím tak moc zabýváme. Pohled Nildy, neposkvrněné našimi moderními výstřelky a její čistá a upřímná zvědavost a následné nepochopení mi celkem hezky připomněly absurditu našeho počínání. Eliška Obermajerová