Veselé pohřební písně, brek a vzlykot, co je slyšet široko daleko. Tak vypadá zambijské poslední rozloučení.
V Lufubu zemřela mladá holka, která byla už dlouho nemocná. Náš bratr z komunity ji znal, a tak jsem se k němu přidala. Přiznám se, hlavně ze zvědavosti. Po cestě k jejímu rodnému domu, kde celý obřad probíhal, jsem zjistila, že nemám s sebou chitenge. Takový ten pruh látky, co se omotává jako sukně. Naštěstí tady je to povinná výbava každé ženy, a tak mi ji zapůjčili. I přes chitenge jsem ale mezi místní nezapadla.Rozloučení u domu
Dívka zemřela předchozí den odpoledne. Podle tradice se sejdou sousedé, posedávají venku u ohně, zpívají, střeží dům. Obřad byl bez mše, jelikož zesnulá nebyla
Přesunujeme se na hřbitov
Pohřební průvod vypadá spíš jako přespolní běh. A pořád se brečí. Hřbitov je v buši. Ten u našeho kostela je totiž jenom pro katolíky. Jsme na místě. Kdyby mi neřekli,