Veselé pohřební písně, brek a vzlykot, co je slyšet široko daleko. Tak vypadá zambijské poslední rozloučení.
V Lufubu zemřela mladá holka, která byla už dlouho nemocná. Náš bratr z komunity ji znal, a tak jsem se k němu přidala. Přiznám se, hlavně ze zvědavosti. Po cestě k jejímu rodnému domu, kde celý obřad probíhal, jsem zjistila, že nemám s sebou chitenge. Takový ten pruh látky, co se omotává jako sukně. Naštěstí tady je to povinná výbava každé ženy, a tak mi ji zapůjčili. I přes chitenge jsem ale mezi místní nezapadla.Rozloučení u domu
Dívka zemřela předchozí den odpoledne. Podle tradice se sejdou sousedé, posedávají venku u ohně, zpívají, střeží dům. Obřad byl bez mše, jelikož zesnulá nebyla![](https://www.adopcenablizko.cz/wp-content/uploads/2020/06/105276422_620494701908287_8310647218216724970_o-300x169.jpg)
Přesunujeme se na hřbitov
Pohřební průvod vypadá spíš jako přespolní běh. A pořád se brečí. Hřbitov je v buši. Ten u našeho kostela je totiž jenom pro katolíky. Jsme na místě. Kdyby mi neřekli,![](https://www.adopcenablizko.cz/wp-content/uploads/2020/06/105693047_620495018574922_5141295509310653721_o-300x169.jpg)