Půl roku se přehnalo skrz Araimiri jako stádo krav po úzké lávce a je na čase říci poslední sbohem.

V Araimiri jsem zažil řadu pěkných i méně pěkných chvil. Život zde byl občas snadný a občas méně snadný, někdy veselý někdy méně veselý. Potkal jsem řadu milých i méně milých lidí, černých i méně černých. Spáchal jsem pár dobrých i méně dobrých skutků. Ochutnal jsem řadu chutných i méně chutných jídel. Stolice byla formovaná i méně formovaná.

Nezbývá ale než být vděčný za zkušenost a čas, který jsem zde mohl pobýt. Být vděčný vám, kdož jste mi byli podporou v době příprav i po dobu pobytu. Vděčný místním lidem za péči o střechu nad hlavou a plný žaludek.

Na závěr se tedy loučím vypůjčenými slovy: Sbohem Araimiri, a kdybychom se víckrát neviděli, bylo to překrásné a bylo toho dost.

Menu