Ani v tom nejčernějším papuánském snu by mě nenapadlo, že by se největší komplikace pobytu dostavila až při pokusu o návrat do rodného kraje.

Ve středu 19.8. jsem v Araimiri vzdal poslední sbohem a přesunul se na korbě auta do hlavního města Port Moresby. Cestou jsem si se třemi papuánci zažvýkal poslední betelový ořech a šťávu nešikovně vyplivoval při projíždění pravotočivých otáček co nejdál, abych příliš nepoplival bok auta a svou pověst. Plivat jsem se tady evidentně nenaučil. Z korby jsem hleděl zpět na utíkající krajinu, a tak jako se zrovna loučilo slunce zapadající za obzor s uplynulým dnem, loučila se má duše s tímto pozoruhodným krajem. První krok na cestě k domovu proběhl nad očekávání hladce, do Moresby jsme dorazili k večeru.

Jediná jistota je změna

Stále s více než týdenním předstihem před plánovaným odletem a s původním itinerářem Moresby>Singapore>Dubai>Praha jal jsem se zjišťovat podrobnosti ohledně svého návratu v domnění, že jen ověřím, že je všechno v největším pořádku. Mýlil jsem se. Jobovka střídala jobovku. V Emirates chtějí COVID test s platností ne delší než 96 hodin, v Singapuru zakázali přestupy, do Papui nikdo repatriační let nepošle, získání výsledku COVID testu na Papui trvá standardně 5 a více dní a dostat se na Taiwan, abych se mohl přidat k senátní výpravě, se zdálo být také neuskutečnitelné. Počet případů na Papui rostl a vyhlídky na zlepšení nebyly.

Hospodin dal, koronavirus vzal.

Padl jsem k zemi a oholil si alespoň vousy. K tomu jsem přidal půst od rýže k snídani do konce života (zatím stále držím). Snad to pomůže alespoň z části. S Jóbem to nakonec taky dobře dopadlo.

A tak jsem bloudil stránkami letišť, ministerstev a vyměňoval si emaily s aerolinkami dnem i nocí, čekání na odpověď bylo mnohdy delší než celé jepičí věky. Nakonec se přece jenom objevila zář nad hromadou pekpeků1, ve které jsem se zrovna plácal. Tou září se stal Kennedy. Pracovitý pracovník v odběrovém stanu v hlavním městě. Bezvýchodnost mé situace se ho natolik dotkla, že mi nabídl pomoc se zařízením testu a vystavením certifikátu během jednoho dne. Skoro by ani člověk nevěřil, že jeho dobrá duše je též papuánského původu, kdyby si nakonec neřekl o příspěvek na provedení tohoto dobrého skutku. Není jiné cesty, budiž mu tedy přáno.

Rodný kraj na obzoru

V pátek 4.9. se tedy stalo tak, že jsem úspěšně opustil zemi plnou neočekávaného a bez komplikací proletěl Brisbanem, Dubají a Vídní až do rodného kraje.

Díky Bohu, knize Jób a svým nejbližším. Velké díky též vám podporovatelům, kteří jste mi byli podporou po dobu příprav i po dobu pobytu. Pokud to okolnosti jen trochu dovolí, těším se brzy na šťastné shledání.

1pek pek = stolice (tok pisin)

Menu