Manželé Poulovi si vyzkoušeli práci sběrače čajů, navštívili Mombasu a prožili Vánoce na poušti.

Čajové plantáže

Prázdniny se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a my jsme během nich stihli navštívit některá zajímavá místa v Keni. Jeden náš africký kamarád, který letos končil na technickém učilišti, se po zkouškách vracel zpátky domů. Nabídl nám, že bychom mohli jet s ním a podívat se kde žije. Tento kraj je významný pěstováním čaje. Kam se člověk podívá, jsou krásné zelené plantáže. Prakticky všichni lidé v tomto kraji se živí sbíráním čaje. Mohli jsme si tuto práci dokonce i vyzkoušet, ale oba jsme se shodli na tom, že být sběračem lístků není žádná legrace. Musí se totiž utrhnout vždy jen vrchní dva až tři lístečky z rostliny a až jich máte více v dlani, tak je hodit za sebe do koše, který máte na zádech. Trefit se nebylo jednoduché. Nejrychlejší a nejzkušenější sběrači tak za den nasbírají až dva koše což je asi 50 kg čajových lístků. Ty pak odváží, neboli spíše odnáší do továrny, kde se vyrábí pravý černý čaj. Za 1 kg lístků si lidé vydělají v přepočtu 3,50 Kč, což opravdu není moc. V továrně, kde se čaj zpracovává jsme viděli celý proces výroby od sušení lístků, přes mletí na různou hrubost, fermentaci (čím se stává čaj černým) až po balení a ochutnávání hotového produktu.

Mombasa

Další místo které jsme navštívili, bylo přístavní velké město Mombasa. Z Nairobi do Mombasy jsme cestovali celý den. I když jsme si na internetu zjistili, že cesta trvá po „dálnici“ cca 8 hodin, nebylo tomu tak. Jeli jsme více než 10 hodin po běžné jednoproudové silnici. Po příjezdu do Mombasy, to už bylo asi devět hodin v noci, nás šokoval prudký déšť. Na ulicích se lidé brodili po kotníky vody. Od místních jsme se potom dozvěděli, že takovýto déšť tu bývá v období dešťů běžně. Přes den bylo velké teplo a dusno, takže jsme byli rádi, že se můžeme příjemně zchladit v oceánu. Ranní koupání bylo nejlepší, protože voda byla krásně čistá a nikde nebylo ani živáčka. Prošli jsme si historické město a navštívili místní faunu. Vyzkoušeli jsme čerstvé kokosy a další z druhů veřejné dopravy – TukTuk (hadrová, krytá tříkolka pro tři lidi a řidiče, nejlepší doprava po městě, protože projede všude.

Pravá Afrika

Poslední náš výlet směřoval na sever. Vánoce jsme trávili na poušti ve vesničce Korr. Mysleli jsme si, že v Mombase bylo velké teplo, zde však na nás čekalo ještě větší, spojené se suchem. Bydleli jsme u katechety, který pracuje u nás v centru, ale zde má rodinu. Zažili jsme tak na deset dní pravou Afriku. Toaleta pouze díra v zemi, sprchování pod hvězdičkami s kýblem vody, přes den neskutečné horko. Pro nás evropany absolutně nemožné, zde však pro většinu lidí normální. Život zde plyne velice pomalu. Všude je písek, takže lidé si nemůžou vypěstovat zeleninu ani ovoce. Pro většinu je tedy obživa chov koz, nebo velbloudů. Starší lidé jsou často negramotní a umí pouze svůj kmenový jazyk (když přijdou do sousední vesnice, nemusí se se všemi domluvit). Není tak divu, že půlnoční mše byla překládaná ze svahilštiny do dalších dvou jazyků, i když se jednalo o lidi z okruhu asi pěti kilometrů. Některé ženy vyrábí náramky, náhrdelníky a čelenky z korálek, které jsou zde hodně oblíbené. Stále zde žijí tradice. Není tedy nic neobvyklého potkat na ulici „indiána“, ženy a muže ověnčené náhrdelníky, s velkými dírami v uších od těžkých náušnic. Většina lidí žije ve vyrobených chýších ze dřeva, látek a igelitů, které se nazývají maňaty.

Ti bohatší už bydlí ve zděných domcích. Studny zde zajišťují zdroj pitné vody, pro kterou si s barely všichni chodí. Bohatší lidé si elektřinu vyrábí pomocí solárních panelů a vaří se na ohni. Čas zde nehraje žádnou roli, nikdo nikam nepospíchá. V době, které žijeme my, plné stresu a spěchu, je tento způsob života opravdu nemožný. Možná bychom se ale mohli trochu inspirovat, zvláště teď v čase vánočním.

Poulovi

Menu