Od Velikonoc se nám výrazně změnil režim – hodně cestujeme. Ať už šlo o mezinárodní setkání dobrovolníků, vzácnou návštěvu ze Sadby nebo příjezd Terezčiny sestry s přítelem. Proto bych vám ráda přiblížila, jak takové cestování v Zambii vlastně funguje.

Celý dopis si můžete také poslechnout:

Autobusy – škola trpělivosti

Zambie je obrovská – v porovnání s Českem je skoro desetkrát větší. Dlouhé vzdálenosti se tu nejčastěji překonávají autobusem, takže cesta může klidně trvat i několik dní. Je to velká zkouška trpělivosti. Zambijci jsou na to ale zvyklí – celodenní cestování zvládnou třeba jen se dvěma zastávkami na záchod. Obdivuji, jak to zvládají i děti. Většinou jsou úplně klidné a jen trpělivě čekají… Z hlavního města Lusaky k nám do Mansy to trvá přibližně 14–15 hodin. Hodně záleží na provozu a také na tom, jestli po cestě nebudete muset opravovat kolo…

Motorky – taxi, které projede všude

Hromadná doprava v Manse prakticky neexistuje. Většina lidí chodí pěšky. Skvěle tu ale fungují motorky – vlastně taková místní taxi.
Pohybují se po celém městě. Stačí mávnout a během chvíle se jich kolem vás objeví hned několik. Pak už jen usmlouvat cenu a může se vyrazit.
Běžně na jedné motorce jedou 3–4 lidé, ale často jsem viděla i pět pasažérů. S Terkou si často všímáme, jestli mají funkční tachometr – zatím jsme snad neviděly ani jeden. Kromě počtu lidí je fascinující i náklad. Na motorce se dá převézt téměř cokoli – viděla jsem postel, pohovku, spoustu pytlů, ale i živé prase. Jak při tom dokážou řídit, to opravdu nechápu. Mají můj obdiv.
Motorkové taxi mi bude v Česku rozhodně chybět.

Jízda na korbě nebo náklaďáku

V Zambii je to legální a velmi častý způsob dopravy – a zároveň jeden z mých nejoblíbenějších.
Navzdory špatné kvalitě silnic, pobíhajícím slepicím a kozám si to řidiči klidně ženou i 140 km/h. Je to holt dálka – kdo by chtěl jet tři dny?!
Vlající vlasy, vítr ve tváři, prach všude kolem a vy se jen nestačíte kochat přírodou a mávat na všechny děti okolo… Prostě paráda. Některé korby bývají úplně narvané lidmi.

Silnice – vlevo a s trochou adrenalinu

Jezdí se vlevo. Kromě asfaltu tu často narazíte i na prašné cesty, taková horská dráha zdarma. Když chcete upozornit kozu nebo slepici, aby nepřebíhala přes silnici, jednoduše zatroubíte. Většinou to stačí – většinou… Některé to ale nestihnou a salesiáni si tak někdy „uloví“ oběd. Slyšeli jsme třeba o jednom z Vietnamu, který přejel varana, který byl pak k večeři 😂.

A ještě pár vzpomínek z našich cest…

Setkání dobrovolníků v Kazembe

Po Velikonocích jsme vyrazily do Kazembe na mezinárodní setkání dobrovolníků. Bylo nás asi 20 – z Německa, Polska, Rakouska, Česka, Irska, USA i Zambie. Čekalo nás sdílení, odpočinek od běžného režimu, návštěva vodopádů, spousta smíchu, Irish coffee 😂 a také ochutnávky jídel z jednotlivých zemí.

Kabwe a komunity s holkami

Na konci dubna jsme znovu vyrazily na cestu – tentokrát vyzvednout vzácnou návštěvu, Aničku a Petru ze Sadby. Cestou jsme se zastavily u salesiánů v Kabwe, kde žijí kluci z ulice. Toto místo se jmenuje Chiloto, což v bembštině znamená „sen“. Bylo mi tam moc hezky. Kluci mě například učili hrát na africké bubny.
Pak jsme nabraly holky a vydaly se zpět do Mansy, přičemž jsme po cestě navštěvovaly různé komunity. Byl to krásný čas – a hlavně jsme si mohly pořádně popovídat česky.

Dovolená v Kazembe a Livingstonu

Naše nejnovější cesta vedla opět do Kazembe. U vodopádů Lumangwe jsme dokonce přespaly pod stanem. Tak nádhernou noční oblohu, daleko od civilizace, jsem snad ještě nezažila. A usínání za zvuku burácejícího vodopádu – to je zážitek sám o sobě.
Všichni nám doporučovali návštěvu Viktoriiných vodopádů. Ty leží na opačné straně Zambie, na hranicích se Zimbabwe, poblíž Botswany a Namibie – cesta tam trvá dva dny. Nakonec jsme neodolaly a vyrazily 😁. Tahle část Zambie je úplně jiná než naše Mansa. Po více než půl roce v Zambii pro mě bylo úplně nepřirozené potkávat tolik bělochů. Kromě vodopádů (které kvůli obrovskému množství vody a mlze skoro nebylo vidět) jsme navštívily i safari v Botswaně, v národním parku Chobe, a také si zaraftovaly na řece Zambezi. Dovolená, jak se patří 😉.
Čas se nám tu ale krátí… Tak rychle na autobus a zpátky domů za našimi dětmi. Nový trimestr už začal, takže hurá zase do školy.

Hodně sil do konce školního roku přeje
Zambijka Markéta

dobrovolnice v Zambii, Markéta Bernardová (edit. SADBA)